Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

6. října 2016

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o velkém testu konzerv, obvykle označených jako LUNCHEON MEAT, tedy česky lančmít. V anglickém originálu to znamená „maso k obědu“, avšak ve Velké Británii, kde jsou tyto konzervy rovněž oblíbené, se nazývají Spam, kterýžto název se v poslední době zároveň vžil pro nevyžádané sdělení šířené internetem. Lančmítové konzervy si u nás získaly dosti velkou oblibu zejména v šedesátých letech. Je to rychlé a mohlo by to být i dobré jídlo třeba do kempu. Místo toho se jedná většinou o odpornou hmotu, proti které jsou i amarouny, známé ze seriálu Návštěvníci, vrcholem přirozené a zdravé výživy.
            Nezávislé testy lunchmeatů, jež se odehrály nedávno a o nichž chci psát, jsou názornou ukázkou a důkazem, že stačí jedno jediné slovíčko v názvu potraviny a výrobci nám mohou prodat prakticky cokoliv. Konzervy obsahují totiž mimo jiné i spoustu vody – v pěti hodnocených výrobcích jí bylo až okolo sedmdesáti pěti procent! A aby ta hmota maso aspoň trochu připomínala a držela pohromadě, je nutno vložit umělé stabilizátory a zahušťovadla. V některých konzervách jde třeba o acetát zesíťovaného adipátu škrobu (E 1422), guma guar, karubín, xanthan, jinde modifikované škroby. Pak třeba glukózový sirup a samozřejmě aromata, barviva a zvýrazňovač chuti a vůně, tedy glutaman sodný (aby to jako maso vonělo a chutnalo, i když tam takřka žádné není).
            Oč šlo dále v těchto testech? Především o to základní: kolik masa obsahují lančmítové konzervy? Tato otázka je pro nezasvěceného na první pohled nesmyslná. Masová konzerva přece musí obsahovat maso! Chachá!  Jak ukázaly testy, je nejčastější složkou obsahu lančmítových konzerv takzvaný separát, tedy zjednodušeně řečeno drůbeží kosti rozdrcené na kašičku. Například konzerva LUNCHEON MEAT TULIP, který má na obalu uvedenou firmu EMCO, Praha 4 a je prý vyrobena v Dánsku, obsahuje (už podle etikety) místo povinných sedmdesáti procent čistého masa jen 18% vepřového masa, zbytek je 39% drůbežího separátu a 18% vepřového separátu.  Podle etikety navíc tato konzerva obsahuje například vepřovou krevní plazmu a samozřejmě řadu přídatných látek včetně zvýrazňovače chuti a vůně glutamanu sodného. Je přitom nepřekonatelně nejdražším lunchmeatem celého testu. Kilo v přepočtu za 225 korun.
           Také konzerva, kterou vyrábí konzervárna PT servis v Táboře, neobsahuje povinných vyhláškových 70% masa, ale jen 48% vepřového masa a zbytek drůbeží separát. Kilo tohoto lunchmeatu vyjde v přepočtu na 115 korun. Je potřeba také zmínit, že táborský výrobce uvádí název luncheon meat na obale jako jedno slovo. Vyhláška přitom vyžaduje, aby to byla slova dvě, oddělená od sebe.
            Nejlépe mezi testovanými lunchmeaty dopadly dva vyrobené firmou HAMÉ Kunovice. Neobsahují separát a mají vysoký obsah masa. PORK LUNCHEON MEAT RETRO EDICE má úplně nejvyšší hodnocení - skoro 82% vepřového masa a zanedbatelný počet kostních úlomků - pouhé čtyři desetiny na centimetr čtverečný. Přitom kilo RETRO LUNCHMEATU od HAMÉ vyjde v přepočtu jen na sedmdesát pět korun, což ho řadí k těm levnějším mezi testovanými.

            Hodnotitelé upozorňují, že je třeba opravdu pozorně číst etikety, protože je-li například na etiketě uvedeno, že jde o drůbeží lunchmeat, neplatí pro jeho složení naprosto žádná pravidla. A tak je většina potravinářských firem právě tímto nejočekávanějším názvem označuje.