Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

20. dubna 2017

Dernier Cri


Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že v Čechách začala sezona chřestu! Český chřest je v posledních letech stále kvalitnější a počet jeho milovníků se neustále prudce zvyšuje. Jedním z center pěstování chřestu je Hostín u Vojkovic na Mělnicku, kde letos rostl chřest na 150 hektarech, což je asi o 20 hektarů více než loni. Jde samozřejmě většinou o chřest bílý, ale zvyšuje se také rozloha polí, na nichž roste chřest zelený, o který je stále větší zájem. Mnozí labužníci mu dokonce dávají přednost před bílým. Odborníci varují labužníky před nakupováním zahraničního chřestu (nejčastěji řeckého nebo jihoamerického), jehož kvalita zdaleka nedosahuje potřebné úrovně. O český chřest je zájem dokonce i v Německu, které patří k nejlepším pěstitelům i největším konzumentům chřestu na světě. Firma Český chřest dokonce prohlásila, že má objednávky i z Dubaje – a sice hned přímo od královské rodiny. Na vývoz putuje z Hostína zhruba 30% produkce. Každoročně výrazně roste také zájem českých restaurací.  
             Bílý chřest vyrůstá z takzvaných hrobů pod plachtami bez přístupu světla. Zelený dorůstá na světle, proto v něm na rozdíl od bílého probíhá fotosyntéza a obsahuje zelené barvivo chlorofyl. Sklizeň je třeba dobře načasovat, protože chřest roste rychle - za den průměrně o osm centimetrů. Nejefektivnější je ruční sklizeň. Brigádníků je však rok od roku méně, přijíždějí až z Bulharska a Rumunska. Pro ukrajinské brigádníky je problém sehnat vízum. Na vrcholu sezony pracuje na poli asi 200 lidí, zpočátku sezony je to asi 50. V Německu museli dokonce pěstování chřestu kvůli nedostatku pracovních sil omezit. Po sklizení je třeba chřest co nejdříve zchladit, aby nezhořkl. Chladí se pomocí vody o teplotě jeden stupeň Celsia. Poté se třídí podle kvality na speciální lince.
            Český chřest byl v historii slavný, dodával se například na císařský dvůr ve Vídni, do Německa či do Říma. Slavným pěstitelem chřestu byly například moravské Ivančice, kde se koná každoročně dodnes chřestový festival, chřest se však přiváží ze Slovenska. Poslední chřest v Československu byl coby „buržoazní zelenina“ zaorán v roce 1955. Znovu pěstovat plodinu na Mělnicku začali v 90. letech minulého století Nizozemci, krachující firmu v roce 2012 zakoupili čeští majitelé a založili společnost Český chřest.
          Sezona začíná obvykle začátkem dubna a končí v květnu, kdy (jak říkají Němci) „Kirsche rot, Spargel tot“ neboli „když třešně rudnou, chřest končí“.