Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
14. prosince 2017
Dernier Cri
Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že michelinskou hvězdu získala restaurace Ratsstuben v německém městečku Haltern am See, třicet kilometrů od nizozemských hranic. Už jsem o ní psal včera. A proč je to zajímavé pro nás? Inu, majitelem a šéfkuchařem v této restauraci je Čech Daniel Georgiev (43). Má sice trošku balkánské jméno, avšak je to rodák z Ostravy.
Vyučil se kuchařem v tříletém učilišti v Ostravě-Vítkovicích. Už jako učeň vařil v restauraci Jindřiška, v ostravském Domě kultury. Na konci devadesátých let odešel společně s manželkou Petrou do Německa a v roce 2002 si otevřeli vlastní restauraci s pensionem. Ratshotel und Ratsstuben v Haltern am See, třicet kilometrů od nizozemských hranic, v městečku oblíbeném hlavně v létě, kdy u místního jezera jsou plné pláže naháčů. Hotýlek s restaurací najdete v centru města, v sympatickém starém, avšak vzorně opraveném domě. Hotel má dvanáct pokojů, restaurace asi čtyřicet míst.
Na tuto kvalitní restauraci upozornil už před několika lety časopis Der Feinschmecker (jehož externím přispěvatelem jsem i já), který má v Německu velkou prestiž.
Daniel se novinářům svěřil: „Volal mi osobně šéf komisař Michelin Německa a Švýcarska Ralf Flinkenflügel. Bylo to v neděli, zrovna jsme zasedali s celým pracovním týmem k obědu. Každý den totiž vařím oběd pro náš personál a všichni společně obědváme. To je takový náš denní rituál. A pan Flinkenflügel mi řekl, abych se dobře posadil, že má pro mě velkou novinu: V úterý 14. listopadu budu oceněn michelinskou hvězdou. Měl jsem v očích slzy. A nejen já, i manželka a celý personál. Dlouho jsme o tom snili, ale netušili jsme, že to opravdu dokážeme. Myslím, že nejsem první Čech který dostal michelinskou hvězdu v zahraničí. Vím, že se to podařilo asi před dvaceti lety panu Pospíšilovi, který působil v Baden Badenu.“
Tajemství jeho oceněné kuchyně je prý prosté: používá výhradně extrémně čerstvé a kvalitní suroviny, preferuje asijskou a středomořskou kuchyni. V posledních dnech jezdí do restaurace labužníci i ze vzdálených měst, ujedou třeba 150 kilometrů, jen aby ochutnali, co vlastně Michelin ocenil.
Daniel Georgiev se narodil ve znamení Berana a jak se zdá, svému znamení dělá čest. Vytrvalost a cílevědomost je určitě jednou z jeho dobrých vlastností.