Američan Clark Gable (1901-1960) byl veleslavný filmový herec, který se do historie nesmazatelně vepsal především stvárněním postavy Rhetta Butlera ve filmu Jih proti Severu (1939). Už kdysi mě překvapilo, když jsem na amerických jídelních lístcích četl mezi dezerty položku nazvanou Clark Gable Pancakes – tedy lívanečky Clarka Gabla. Proč zrovna jeho? Kde se ten recept vzal?
Později jsem však v jednom starém americkém časopisu narazil na článek, který mi mnohé věci vysvětlil. Jeho poslední manželka, bývalá modelka Kay, která s ním žila posledních pět let, přiznala jeho kulinářské lásky. A na prvním místě byl vskutku lívaneček z mouky, mléka a vajec, politý javorovým sirupem. Těsto on sám dosti vydatně solil, na hotové horké lívanečky položil kostičku domácího másla. Ty lívanečky si dával k snídani. Možná právě tento recept si přečetl některý kuchař a nazval své lívanečky po slavném herci. Avšak pravděpodobnější je (jak jsem se dočetl ve starém článku o restauraci Brown Derby v Los Angeles), že v této legendární restauraci (ve tvaru hnědé buřinky), která byla oblíbenou Gableovou hospodou zejména v dobách jeho manželství s Carole Lombardovou, mu dělali „ty jeho lívanečky“ přesně podle hercova receptu a i na jídelním lístku je potom nazývali jeho jménem.
Avšak vraťme se k výpovědi vdovy Kay.
„K obědu měl nejraději steak se zapečenými fazolemi nebo se zelím a bramborem. Na závěr oběda čokoládový dort. Večer už toho moc nesnědl, jednu zvláštní lahůdku si však obvykle nenechal ujít: tenký krajíc tmavého chleba potřený hořčicí a posypaný plátky syrové cibule!“
Jiný článek z časopisu New Article&Recipe z roku 1934 popisuje slova jeho druhé manželky. Jmenovala se Ria a byla o patnáct let starší než Gable.
„Clark netouží po lanýžích a kaviáru“, řekla Ria. „Má rád obyčejné věci, jako studené kuře a šunku, sýr, lívanečky s javorovým sirupem. I k obědu si nejraději dá sendvič. A hruškový kompot.“
Gable sám se v jednom rozhovoru zmiňoval o nudlové polévce a zapečených kovbojských fazolích se šunkou. A přiznával se ke své slabosti na česnek a cibuli.
V knize o Gableovi, kterou napsal Warren G. Harris, jsem se dočel veselou historku z roku 1933. Tehdy natočil Clark Gable pro společnost MGM film Bilá sestra s režisérem Viktorem Flemingem. Když byl film hotov, blížily se Vánoce. V Americe ještě pořád platila prohibice. Avšak majitel MGM pan L.B.Mayer měl kamaráda pašeráka a ten dodal několik aut tvrdého alkoholu, piva a vína. A sám Gable rozdával lidem, kteří přišli do studia, pět set košů s krocanem a dalšími vánočními pochoutkami. Zaplatil to W.R.Hearst, tiskový magnát, který měl v MGM podíl. Tehdy se největší hollywoodské studio proměnilo v obrovskou restauraci. Gable měl prý tvář posetou otisky dívčích rtů. V jedné z šaten byl přistižen v přítomnosti dvou nahých dívek a jednoho krůtího stehna. Nebylo prý zřejmé, čemu se věnoval vášnivěji.
Na internetu jsem našel ještě záznam z nějakého předválečného časopisu, kde údajně Gable prozrazuje svůj vlastní recept na Lovcovu snídani: jsou to uvařené makarony s podušenými houbami a uvařenými holoubaty. V článku se tvrdí, že tuto snídani si Gable sám připravuje, když jede na lov. Je to hodně divný recept, nechybí v něm ani hořčice a vejce. Opravdu nevím, nezkoušel bych to.
Oblíbená jídla slavného herce ovšem známe: když slavil 1. února 1941 Clark Gable své čtyřicátiny, přivezl mu Robert Cobb (majitel už zmíněné restaurace Brown Derby) na ranč v Encinu čtyřicet Gableových nejoblíbenějších lahůdek. Jejich seznam známe. Bylo mezi nimi například uzené hovězí (pastrami) ve formě hašé, dušené vepřové kotlety se zeleninou nebo telecí roštěná ve fazolové omáčce. A nechyběl samozřejmě ani vyhlášený Cobbův salát, který pan Cobb v roce 1937 sám osobně vymyslel a který dnes patří mezi typická americká jídla. Na lístku ho má každá druhá americká restaurace. V „buřince“ se od roku 1937 až do uzavření podniku v roce 1989 prý prodaly 4 miliony porcí tohoto salátu! Recept je jednoduchý: hlávkový salát (různé druhy) smícháte s šunkou, kousky studeného pečeného kuřete, rajčaty, natvrdo vařenými vejci, avokádem a rokfórem. Plus dresink, v němž by neměla chybět worcesterská omáčka a rozmačkaný česnek.
Novinář James Bacon, Gablův přítel, popsal svůj poslední rozhovor se slavným hercem. Bylo to před nemocnicí, kam Gabla přivezla sanitka po infarktu.
„Jak tu vařej?“ ptal se Gable novináře, který byl známým labužníkem.
A nemohu při této příležitosti vynechat ještě jednu pikantní gastronomickou historku ze života Clarka Gablea: při natáčení filmu San Francisco v roce 1936 se musel oblíbený herec smířit s tím, že jeho partnerkou bude zpěvačka Jeanette MacDonaldová, tehdy velmi slavná. On ji bůhvíproč nesnášel. Musel s ní však natočit tři milostné scény včetně vášnivého líbání. Před natočením té první si dal schválně k obědu své oblíbené špagety aglio olio peperoncino, s vydatnou porcí česneku. Při dlouhotrvajícím polibku tak páchl česnekem, že jeho partnerka málem omdlela. Režisérovi se to však líbilo, protože byl přesvědčen, že diváci si budou hereččinu reakci vysvětlovat jinak: málem omdlela proto, že podlehla Gableově úžasné mužnosti.
K tomu jen podotknu, že kuchař, který tohle aglio olio peperoncino vařil, nebyl zřejmě Ital. Italský kuchař totiž plátky česneku dozlatova osmaží, takže nepříjemná štiplavá pachuť absolutně zmizí. Páchne vždy jenom syrový a nekvalitní česnek, zvláště čínský. Ale v Hollywoodu snad měli prvotřídní dodavatele, ne?