Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
8. března 2018
Dernier Cri
Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že v Londýně (a v Anglii vůbec) se našlo nové uplatnění pro tradiční britské telefonní budky, které byly pro tuto zemi typické jak svým (také barevným) designem, tak svým klasickým uplatněním. Červené telefonní budky jsou totiž už po desetiletí jedním ze symbolů Velké Británie. Jakmile ale lidé na celém světě (i v Anglii) začali využívat mobilní telefony, telefonní budky pozbyly svého původního významu. V průběhu posledních let se mnoho budek nejen v Londýně, ale v celé Velké Británii, začalo transformovat a nacházet nový účel. A podržte se! Některé z nich se změnily v malé kavárny!
Červené dřevěné budky jsou dodnes považovány za symbol země a ikonu pro turisty. Byly poprvé představeny v roce 1924 a jejich výrazná barva se měla postarat o to, že je nikdo nepřehlédne. A ačkoli je Britové dnes už nepoužívají tak hojně jako kdysi, považují je za své dědictví. Charakteristická červená barva stále upoutává pozornost, přestože tentokrát se tato pozornost má týkat podniků jiného zaměření. Desítky, ne-li stovky opuštěných budek, tak nacházejí nový život. Malé pobočky si v nich například začala otevírat třeba společnost Lovefone, řetězec opravující mobilní telefony.
Britský telekomunikační gigant BT, který budky spravuje, hledal pro ně nové uplatnění. Zatímco třeba na letištích, nádražích nebo v obchodních centrech je zhruba 7.000 veřejných telefonů, které stále fungují, více než polovina ze současných 35.000 budek se pro svůj původní účel už nepoužívá. Za posledních 15 let se hovory uskutečněné z veřejných telefonů snížily o 90 procent. Britské telekomunikace proto představily jakési interaktivní kiosky InLinkUK, které kolemjdoucím nabízejí moderní služby. V jejich okolí je dostupná wi-fi a je zde navíc možné si svá chytrá zařízení dobít. V některých budkách jsou knihovničky, v některých jsou defibrilátory.
Neobvyklé není tedy ani to, že v budkách vznikají titěrné kavárničky, které nabízejí kávu takzvaně „to go“ neboli do kelímku. Majitel jedné takové kavárničky Umer Chálid tvrdí, že sám z budky často telefonoval.
„Bylo mi líto, že ty krásné budky mají zmizet,“ prohlašuje.