Dernier Cri

Žhavou novinkou tohoto týdne byla zpráva o úmrtí režiséra Juraje Herze. Tato zpráva mne hluboce zarmoutila, neboť Juraj byl mým dlouholetým dobrým přítelem. Píšu o něm v této rubrice ale i proto, že byl skvělým a vzdělaným labužníkem a vynikajícím kuchařem. Velmi často jsme se navzájem zvali do zajímavých restaurací, navštěvovali je společně a dlouze o jídle diskutovali. Nejčastějijsme chodili k Čirině, kde Juraj miloval halušky a maďsarský kuřecí perkelt s tarhoňou. Naposledy jsme byli v italské restauraci na Vinohradech, blízko jeho bytu. Ale často jsme se navzájem zvali také do svých domovů a ochutnávali, co vařil Juraj nebo moje manželka Eva. Juraj byl především specialista na maďarské recepty. Pocházel však ze slovenského Kežmaroku a měl v sobě, i když to popíral, určité dědictví Podkarpatské Rusi, včetně prvků židovské kuchyně. Jednou jsem ho přinutil, aby uvařil šoulet tak, jak ho jedli za jeho dětství doma: z brambor, fazolí a hovězího masa. Bylo to velmi dobré.

Také jako režisér projevoval Juraj svůj vztah k labužnictví velmi výrazně. V jeho filmech se často objevovaly scény kuchařské, jeho oblíbeným představitelem kuchařů byl herec Karel Augusta, vyučený kuchař, který před kamerou předváděl brilantní krájení cibule nebo otáčení placky na pánvi. Juraj přinutil také bývalého pekaře Jiřího Němečka, aby ve filmu předvedl, jak umí brilantně plést housky oběma rukama najednou.

A vaření přinesl i na divadelní jeviště. Přímo na scéně vařila Naďa Konvalinková v představení nazvaném Byl to pták, které uvádělo Divadlo bez zábradlí. Konvalinková přímo na forbíně předvedla, jak se připravují Spaghetti arrabbiata - a herci potom její výrobek skutečně jedli a pochutnávali si. Aby ne, když Herz přesně na vteřinu spočítal, jak bude akce probíhat, aby těstoviny nebyly převařené, aby byly akorát aldente. Později v divadle na Fidlovačce vyprovokoval Herz při zkouškách na hru Blboun soutěživou atmosféru: každý den někdo z herců vařil pro ostatní. Ve hře se mluví o kohoutovi na víně a protože většina herců tuto lahůdku ještě nikdy neochutnala, zorganizoval Juraj návštěvu restaurace U tří modrých koulí, kde šéfkuchař Richard Šusta francouzskou specialitu v té době vařil. A vařil ji správně, jak má být – i s tou krví. Což se v české restauraci stalo možná úplně poprvé.

Budeš mi moc chybět, Juraji.