Nálevníci jsou kmen prvoků, živí se drobnými vodními organismy. Ovšem žerou také jiné nálevníky. Žijí nejčastěji ve sladkých vodách, výjimečně také v moři nebo i v mokré půdě. Latinsky se jim říká Ciliophora, anglicky Ciliate, jsou to jednobuněčné aukaryotické organismy. Mají složitou stavbu buňky, na povrchu vybavené množstvím brv (bičíků), které slouží k pohybu, ale také k přísunu potravy do úst. Je známo asi 2500 druhů parazitických a 4700 druhů volně žijících nálevníků. Existují již více než 700 milionů let. Majitelé akvárií mají s nálevníky špatné zkušenosti, když se jim totiž v akváriu přemnoží, voda se zakalí.
Nelze tedy nazývat nálevníkem barmana nebo výčepního, i když by to bezesporu znělo docela logicky. Můj kamarád Olda blahé paměti (který se živil tím, že vozil turisty na katamaránu napříč Karibikem) oslovoval „Nálevníku“ svého černého parťáka, který se jmenuje Janti Ramage a vypadá jako herečka Whoopi Goldberg. Už jsem o Jantim několikrát psal. Nálevník Janti tak dlouho trpělivě vozil na mělčinu u svého rodného ostrova Union Island obrovské prázdné lastury mušlí zvaných Conch (které se válejí všude kolem), až si vytvořil svůj vlastní ostrůvek, který nazval Happy Island a na němž dodnes provozuje bar, v němž nalévá hostům, kteří za ním připlují v gumových člunech, koktejl zvaný Rumpunch. Janti tedy na rozdíl od Oldy pořád ještě žije a mohu potvrdit, že jeho Rumpunch je pořád nejlepší široko daleko.
Když hledáte na internetu karibické koktejly, vyskočí na vás samozřejmě především Mojito, Daiqiri, Cuba Libre a další triviální nápoje, nad kterými se místní labužníci jen ušklíbnou. Musíte bedlivě sledovat, co pijí oni. A většinou (zvláště na ostrovech patřících pod stát Svatý Vincent a Grenadiny) pijí Rumpunch. Základem tohoto koktejlu je deci pravého kvalitního bílého rumu. Do něj se přidává většinou stejné množství grenadinového sirupu. To je vlastně šťáva z granátových jablek. A lžíce limetkové šťávy. To vše Janti ochutí muškátovým oříškem, rozmixuje a nalije na ledovou tříšť, která by měla sahat do poloviny třídecové sklenice. Do koktejlu můžete ještě vložit třešni a proužek pomerančové kůry.
Každý karibský rum je jedinečný, protože každý ostrov nabízí trochu jiné podmínky a každá značka má svůj styl. Většina karibských rumů je vyráběna ze sirupu melasy, která vzniká při zpracování cukrové třtiny. Některé rumy však (například Zacapa) jsou vyráběny přímo z panenské třtinové šťávy, což ovlivňuje jejich výslednou chuť. Destilerie Zacapa sídlí na jihozápadě Guatemaly a chlubí se tím, že v jejím okolí jsou nejlepší podmínky pro pěstování cukrové třtiny.
Jaké ještě znáte karibské rumy? Bacardi? Výrobce rumů Bacardi pochází původně z kubánského města Santiago de Cuba. Po převratu, který na Kubě proběhl, musela značka tuto zemi opustit a přesídlila do Portorika a na Bermudy. Stále se však jedná o rodinný podnik, který vlastní i značku Havana Club. Na španělsky hovořících ostrovech (jako je Puerto Rico nebo Kuba) se často vyrábějí jemnější světlé rumy s čistou chutí. Anglicky mluvící ostrovy (jako Jamajka, Barbados, Trinidad a Tobago) jsou známé tmavými rumy. Francouzské ostrovy (například Martinik nebo Guadeloupe) dělají častěji „rhum agricole“ přímo ze šťávy z cukrové třtiny místo melasy a mají tedy více z původní třtinové chuti. Bílé rumy slouží především jako základ do koktejlů.
Já osobně mám nejraději rum Clément, který se vyrábí na Martiniku v palírně nedaleko města Le François na plantážích Domaine de l´Ajacou. Palírnu založil v roce 1887 Francouz Homére Clément. Rum se destiluje z čisté šťávy cukrové třtiny, tedy metodou agricole. Podléhá kontrole AOC. Má obsah alkoholu 40%. Byl jsem v té palírně (s Oldou) a viděl výrobu na vlastní oči.
Nedaleko odtud, v Les Trois-Îlets, se v roce 1763 narodila jistá Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, později Joséphine de Beauharnais, ještě později císařovna Josefina, manželka Napoleonova. A z Clémentovy palírny je to kousek do vyhlášených lázní nazvaných Baignoire de Joséphine, kde se prý mladičká Josefína ráda a vášnivě koupala. Je zde dokonce i malé muzeum.
Mimochodem: Clémentova palírna se zapsala také do historie politiky. 14. března 1991 se zde na dvě hodiny sešli dva prezidenti: americký George Bush a francouzský François Mitterand, aby se dohodli, jak budou společně nakládat s výsledky války v Perském zálivu.
Když už jsem se od nálevníků dostal až k Napoleonovi, musím se zmínit také o koňaku Napoleon. Není to jedna konkrétní značka, je to celá série – druh. Kategorie koňaků Napoleon je oficiálně podle francouzského Bureau National Interprofessionel du Cognac popisována jako koňak na podobné úrovni jako známější XO, kdy je podmínkou, že nejmladší koňak ve výsledné směsi musí být alespoň šest let starý. Zpravidla však bývá kategorie Napoleon nabízena a prodávána v podobě jakési varianty mezi VSOP a XO.
O některých nejznámějších Napoleonech citujme mínění znalce: Grand Breuil Napoleon (založeno 1880 v oblasti Buisson) je skvěle vybalancovaný koňak tmavě medové barvy s vanilkovou vůní plnou sušeného ovoce, květů, kůry stromů a medu. V chuti je jemně nasládlý, má chuť lesních jahod, posléze zůstává dlouho na patře. Dudognon Napoleon (založeno 1776 v malé vesničce Lignières-Sonneville u města Cognac), slámová patnáctiletá směs, barvou připomínající lístky slunečnice, kromě květů, citrusů a vanilky je v něm také cítit proces staření a sudy. Giboin Napoleon se vyrábí od roku 1830 v L’Hermitage v samém srdci Cognacu. Má svěží vanilkovou vůni jarních stromů, je tam chuť sudu, čokoláda a oříšky. François Voyer Napoleon z Grande Champagne se dělá od sedmdesátých let 19. století a mají ho na lístku nejlepší michelinské restaurace světa. Výrazný koňak oříškově hnědé barvy podobné stařeným rumům je vyroben zejména z hroznů Ugni Blanc. Jeho bohatá a příjemná vůně připomene bezové květy, čokoládové tóny, meruňky a trochu kávu. V chuti dominuje hořká sladkost čokolády, kterou vzápětí střídá o nic méně robustní ovocný konec. Chabasse Napoleon ze Saint Jean d’Angély v oblasti Charente-Maritime, se začal vyrábět v roce 1811 a stal se velmi oblíbeným i v Indii. Dnešní podoba láhve inspirovaná románským obloukem znamená noblesně působící produkt mahagonové barvy nabízí intenzivní vůni broskví, oříšků, vanilky a hořké až pralinkové čokolády. Charakteristická nasládlá chuť již při prvním doušku působí ambivalentně – je v ní cítit karamel a čokoláda stejně jako síla alkoholu. V závěrečné dochuti se mírně vytrácí, přetrvává po něm však jemně štiplavá sladkost na rtech.
Nelze tedy nazývat nálevníkem barmana nebo výčepního, i když by to bezesporu znělo docela logicky. Můj kamarád Olda blahé paměti (který se živil tím, že vozil turisty na katamaránu napříč Karibikem) oslovoval „Nálevníku“ svého černého parťáka, který se jmenuje Janti Ramage a vypadá jako herečka Whoopi Goldberg. Už jsem o Jantim několikrát psal. Nálevník Janti tak dlouho trpělivě vozil na mělčinu u svého rodného ostrova Union Island obrovské prázdné lastury mušlí zvaných Conch (které se válejí všude kolem), až si vytvořil svůj vlastní ostrůvek, který nazval Happy Island a na němž dodnes provozuje bar, v němž nalévá hostům, kteří za ním připlují v gumových člunech, koktejl zvaný Rumpunch. Janti tedy na rozdíl od Oldy pořád ještě žije a mohu potvrdit, že jeho Rumpunch je pořád nejlepší široko daleko.
Když hledáte na internetu karibické koktejly, vyskočí na vás samozřejmě především Mojito, Daiqiri, Cuba Libre a další triviální nápoje, nad kterými se místní labužníci jen ušklíbnou. Musíte bedlivě sledovat, co pijí oni. A většinou (zvláště na ostrovech patřících pod stát Svatý Vincent a Grenadiny) pijí Rumpunch. Základem tohoto koktejlu je deci pravého kvalitního bílého rumu. Do něj se přidává většinou stejné množství grenadinového sirupu. To je vlastně šťáva z granátových jablek. A lžíce limetkové šťávy. To vše Janti ochutí muškátovým oříškem, rozmixuje a nalije na ledovou tříšť, která by měla sahat do poloviny třídecové sklenice. Do koktejlu můžete ještě vložit třešni a proužek pomerančové kůry.
Každý karibský rum je jedinečný, protože každý ostrov nabízí trochu jiné podmínky a každá značka má svůj styl. Většina karibských rumů je vyráběna ze sirupu melasy, která vzniká při zpracování cukrové třtiny. Některé rumy však (například Zacapa) jsou vyráběny přímo z panenské třtinové šťávy, což ovlivňuje jejich výslednou chuť. Destilerie Zacapa sídlí na jihozápadě Guatemaly a chlubí se tím, že v jejím okolí jsou nejlepší podmínky pro pěstování cukrové třtiny.
Jaké ještě znáte karibské rumy? Bacardi? Výrobce rumů Bacardi pochází původně z kubánského města Santiago de Cuba. Po převratu, který na Kubě proběhl, musela značka tuto zemi opustit a přesídlila do Portorika a na Bermudy. Stále se však jedná o rodinný podnik, který vlastní i značku Havana Club. Na španělsky hovořících ostrovech (jako je Puerto Rico nebo Kuba) se často vyrábějí jemnější světlé rumy s čistou chutí. Anglicky mluvící ostrovy (jako Jamajka, Barbados, Trinidad a Tobago) jsou známé tmavými rumy. Francouzské ostrovy (například Martinik nebo Guadeloupe) dělají častěji „rhum agricole“ přímo ze šťávy z cukrové třtiny místo melasy a mají tedy více z původní třtinové chuti. Bílé rumy slouží především jako základ do koktejlů.
Já osobně mám nejraději rum Clément, který se vyrábí na Martiniku v palírně nedaleko města Le François na plantážích Domaine de l´Ajacou. Palírnu založil v roce 1887 Francouz Homére Clément. Rum se destiluje z čisté šťávy cukrové třtiny, tedy metodou agricole. Podléhá kontrole AOC. Má obsah alkoholu 40%. Byl jsem v té palírně (s Oldou) a viděl výrobu na vlastní oči.
Nedaleko odtud, v Les Trois-Îlets, se v roce 1763 narodila jistá Marie Josèphe Rose Tascher de La Pagerie, později Joséphine de Beauharnais, ještě později císařovna Josefina, manželka Napoleonova. A z Clémentovy palírny je to kousek do vyhlášených lázní nazvaných Baignoire de Joséphine, kde se prý mladičká Josefína ráda a vášnivě koupala. Je zde dokonce i malé muzeum.
Mimochodem: Clémentova palírna se zapsala také do historie politiky. 14. března 1991 se zde na dvě hodiny sešli dva prezidenti: americký George Bush a francouzský François Mitterand, aby se dohodli, jak budou společně nakládat s výsledky války v Perském zálivu.
Když už jsem se od nálevníků dostal až k Napoleonovi, musím se zmínit také o koňaku Napoleon. Není to jedna konkrétní značka, je to celá série – druh. Kategorie koňaků Napoleon je oficiálně podle francouzského Bureau National Interprofessionel du Cognac popisována jako koňak na podobné úrovni jako známější XO, kdy je podmínkou, že nejmladší koňak ve výsledné směsi musí být alespoň šest let starý. Zpravidla však bývá kategorie Napoleon nabízena a prodávána v podobě jakési varianty mezi VSOP a XO.
O některých nejznámějších Napoleonech citujme mínění znalce: Grand Breuil Napoleon (založeno 1880 v oblasti Buisson) je skvěle vybalancovaný koňak tmavě medové barvy s vanilkovou vůní plnou sušeného ovoce, květů, kůry stromů a medu. V chuti je jemně nasládlý, má chuť lesních jahod, posléze zůstává dlouho na patře. Dudognon Napoleon (založeno 1776 v malé vesničce Lignières-Sonneville u města Cognac), slámová patnáctiletá směs, barvou připomínající lístky slunečnice, kromě květů, citrusů a vanilky je v něm také cítit proces staření a sudy. Giboin Napoleon se vyrábí od roku 1830 v L’Hermitage v samém srdci Cognacu. Má svěží vanilkovou vůni jarních stromů, je tam chuť sudu, čokoláda a oříšky. François Voyer Napoleon z Grande Champagne se dělá od sedmdesátých let 19. století a mají ho na lístku nejlepší michelinské restaurace světa. Výrazný koňak oříškově hnědé barvy podobné stařeným rumům je vyroben zejména z hroznů Ugni Blanc. Jeho bohatá a příjemná vůně připomene bezové květy, čokoládové tóny, meruňky a trochu kávu. V chuti dominuje hořká sladkost čokolády, kterou vzápětí střídá o nic méně robustní ovocný konec. Chabasse Napoleon ze Saint Jean d’Angély v oblasti Charente-Maritime, se začal vyrábět v roce 1811 a stal se velmi oblíbeným i v Indii. Dnešní podoba láhve inspirovaná románským obloukem znamená noblesně působící produkt mahagonové barvy nabízí intenzivní vůni broskví, oříšků, vanilky a hořké až pralinkové čokolády. Charakteristická nasládlá chuť již při prvním doušku působí ambivalentně – je v ní cítit karamel a čokoláda stejně jako síla alkoholu. V závěrečné dochuti se mírně vytrácí, přetrvává po něm však jemně štiplavá sladkost na rtech.