Nejlepším italským cyklistou v období mezi válkami byl bezesporu Alfredo Binda (1902-1986), jehož jméno ovšem není dnes tak známé jako jména jeho dvou následovníků, jimiž byli Fausto Coppi a Gino Bartali. Nebyla televize a tak Bindu dnes zná málokdo. Tento fantastický jezdec byl však třikrát mistrem světa a pětkrát vyhrál Giro d´Italia! Zatím nikomu dalšímu se nepodařilo tento úspěch překonat, ba dokonce ani opakovat. V roce 1927 vyhrál dvanáct z patnácti etap! Binda by asi vyhrál ještě i pošesté, avšak v roce 1930 mu pořadatelé Giro d'Italia raději zaplatili 22 500 lir za to, že nebude startovat! Chtěli totiž, aby byl závod pro diváky napínavější. Nechtěli, aby byl vítěz znám předem.
Proč o tomto legendárním cyklistovi píšu v Zápisníku labužníka? Binda nebyl žádný velký labužník. Šokoval však jedním nepochopitelným zvykem: během jízdy se krmil vejci uvařenými natvrdo! Snědl jich prý během jedné etapy téměř čtyřicet! Inu, byl to bezesporu borec.
Dodnes občas na jídelních lístcích v Itálii vidím napsáno Pizza Binda – a zajímalo mě, jestli to nemá něco společného s tou dávnou cyklistickou hvězdou.
Nemá. Recept na vegetariánskou pizzu vymyslel Giuseppe Binda, v Itálii známý propagátpor veganských jídel, profesí pekař a cukrář. Na svou pizzu dává například vařenou červenou čočku, zázvor, rajčata, rozmačkaný zelený hrášek a pórek.
V Itálii však existuje ještě jeden slavný kuchař toho jména – je to Stefano Binda, držitel michelinské hvězdy v restauraci Dac a Trà v městečku Castello di Brianza. Jedním z jeho slavných receptů je Cassoeula. Obvykle to bývá směs kousků vepřového masa a zeleniny, Stefano však vaří pod tímto názvem polévku s knedlíčky plněnými směsí rozmělněných klobásek, rajčat a mletého vepřového bůčku, to vše koření tymiánem a mořskými řasami agar-agar. Proslavil se také lahůdkou zvanou Ricciola di crosta, což je v podstatě plátek ryby obalený speciální strouhankou a osmažený do křupava.
Binda je v italštině výraz pro zvedák, hever. To se hodí pro dámu jménem Ombretta Binda, známou italskou gurmet-kritičku, která velmi často svými názory nadzvedává čtenáře. Ona také sama vaří na svém blogu, ale to je spíše k smíchu.
Byl zde však ještě jeden slavný Binda, křestním jménem Ambrogio. Žil v létech 1811 až 1874 a proslavil se jako zakladatel továrny na knoflíky, později také oděvní firmy a mnoha papíren. I u nás si můžete koupit například bundy značky Binda. Ale i tento Ambrogio má něco společného s gastronomií. Byla totiž po něm pojmenována jedna ulice v Miláně (Via A.Binda) a na té ulici sídlí velice populární restaurace Chicken House. Je to vlastně jakýsi lepší fast-food, připravují se zde lahůdky zásadně z kuřecího masa, údajně toho nejlepšího v Itálii.
Jak vidno, Binda je v Itálii jméno docela časté. Další Binda, Innocente, založil v roce 1906 firmu na výrobu brýlí. Ta funguje dodnes.
Vraťme se však ke gastronomii. Kde se ještě to jméno objevuje? U italského městečka Sormano poblíž Milána najdete v horách nádherný hotýlek s restaurací, nazvaný Agriturismo Binda. Je to vlastně farma, která byla otevřena v roce 2004 a dodává restauraci skot a ovce z vlastní produkce. Zvířata se pasou na pozemcích mezi vesnicemi Rezzago a Caglio, mezi kaštanovými a lískovými háji, k jejich chovu jsou využívána pouze přírodních krmiva a k pěstování zeleniny pouze biologická hnojiva. Mají zde dokonce i vlastní víno, jmenuje se Stregonzola, přímo z vlastních vinic v kopcích Piacentini. V průběhu houbařské sozony jsou na jídelním lístku nádherné hříbky z okolních lesů. Doporučuji Insalata di funghi porcini, salát z čerstvých hříbků, parmezánu a olivového oleje.
Tolik Binda. Avšak pozor!
V médiích se často objevuje slovo Bindu, které bychom si mohli splést s termínem našeho dnešního tématu.
Bindu je indické slovo, původně sanskrtský termín, který byl v různých kontextech ověnčen mnoha významy. Doslovně znamená něco jako „bod, tečka, zdroj esence, střed nebo kapka“. Ve filozofickém pojetí symbolizuje harmonický střed neboli integrované bytí. Je metafyzickým bodem styku mikrokosmu s makrokosmem, setkáním hmoty a ducha, je potenciální esencí reality. Bindu je pevným bodem mimo čas a prostor, obsahuje veškerou statiku i dynamiku, vznik, trvání i zánik. Z tohoto rámce idejí vychází i představa tvůrčího prostoru pro jógu. Proto si název Bindu dávají některé školy jógy nebo posilovny tohoto typu. O jídle v této souvislosti nemůže být řeč.
Jiné je to však u slova Bindi. Je to hindský výraz pro ibišek neboli proskurník. Tato jednoletá rostlina z čeledi slézovitých pochází z jižní Afriky, dnes se však nejvíce pěstuje v Orientu, na Balkáně a v Karibiku. Italové a Balkánci jí říkají Bamia. Angličané jí říkají Gumbo. Ale nejčastější název, používaný ve světě, je Okra. Její zelené plody mají tvar papriček a jsou velmi oblíbenou zeleninou. V Karibiku (zvláště na Barbadosu) se pokrmy z okry staly národním jídlem. Zvláštností této zeleniny je, že po tepelné úpravě vypouští chutnou slizovitou šťávu. Nejčastější úpravou je dušené jídlo podobné leču, velmi častá je kombinace s vejci nebo se skopovým masem. V kraji kolem New Orleansu je velmi oblíbená hustá polévka Gumbo, což jsou v jednom hrnci vařené mořské plody, drůbež, zelenina a okra. Také v dalším kreolském (cajunském) tradičním pokrmu zvaném Jambalaya někdy nechybí okra.