Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

28. června 2018

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne byla zpráva časopisu dTest, který nechal laboratorně prozkoumat 103 vzorků mořských plodů a mořské soli. Analýza objevila ve dvou třetinách vzorků mikroplasty, nejvíce jich bylo v soli. Analýza prověřila 29 vzorků korýšů, 35 vzorků mušlí a 39 vzorků mořské soli, přičemž mikroplastovými částicemi byly zatíženy přibližně dvě třetiny zkoumaných potravin v každé kategorii. Vzorky pocházejí z obchodů v různých evropských státech. „Nejvíce mikroplastových částic, více než 30 kusů ve 100 gramech, laboratoř našla ve vzorcích mořské soli Fleur de Sel,“ uvedla šéfredaktorka časopisu dTest Hana Hoffmannová. Toto zjištění je velice překvapivé a šokující protože tato luxusní francouzská sůl (v překladu Solné květy) patří mezi nejoblíbenější u labužníků celého světa a je také nejdražší. Důvodem, proč je taqto mořská sůl více znečištěná, je podle odborníků způsob zpracování, při kterém se mořská voda pomalu odpařuje v mělkých pánvích blízko moře. Průmyslově vyráběná sůl obsahovala šestkrát méně mikročástic plastu než Fleur de Sel.

Drobné plastové částice mohou podle dTestu pocházet z kosmetiky, textilu, pneumatik nebo rozpadajících se umělohmotných předmětů. Vítr a odpadní voda je pak roznáší po celé planetě a často končí v mořích a oceánech. Mikroplasty rozptýlené ve vodě požírají mořští živočichové a některé v nich mohou zůstávat.

„To je důvod, proč jsme na přítomnost mikroplastů otestovali potraviny mořského původu. Zajímalo nás, do jaké míry jsou umělou hmotou kontaminovány potraviny, které se prodávají v Evropě,“ vysvětluje Hoffmannová. Do mezinárodního týmu, který vzorky zasílal do specializované laboratoře, byly kromě Česka zapojeny Francie, Itálie, Dánsko, Španělsko, Belgie, Finsko a Rakousko.

Mikroplasty jsou úlomky plastů o velikosti sto nanometrů až pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, půdě i vzduchu. Podle vědeckých hypotéz mohou být škodlivé v tom, že by mohly zvyšovat vstřebatelnost některých chemikálií do těla. Vědci také zkoumají mechanické působení těchto částic v organismu. Nejmenší mikroplasty, o velikosti do desíti mikrometrů, se mohou dostat přes střevní tkáň až do lymfatického a imunitního systému. Nejvyšší podíl těchto „průchozích“ mikroplastových částic odhalil test ve zmiňované soli Fleur de Sel. Pro lidské zdraví jsou rizikové i mikroplasty, které se do těla dostávají z ovzduší. Při jejich vdechování obecně platí, že čím větší částice, tím horší dopad na plíce, jelikož částečky malé velikosti je možné vydechnout zpět, případně si s nimi poradí plicní čisticí mechanismy.