Znovu a znovu se musím vracet ke geniálnímu románu o dobrém vojáku Švejkovi. Tentokrát si všimnu alkoholu. Mezi názvy alkoholických nápojů, které podřízený rytmistra Königa z Písku identifikoval v dechu putimského četníka závodčího (rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková) je kontušovka určitě nejzapamatovatelnější. Avšak jen málokdo z Čechů tento nápoj opravdu ochutnal a ví, z čeho a jak je vyroben.
Nahlédněme tedy do encyklopedií: Kontušovka je polského původu (Kontuszówka) a vyrábí se z vodky. Čistá vodka (kořalka vypálená z obilí, ale základní surovinou mohou být i brambory, cukrová řepa, vinná réva nebo rýže, potom se kvasí, destiluje, filtruje ředí) z bramborového nebo řepného lihu se obvykle dochucuje kapsaicinem (paprikovým výtažkem), cukrem a kuchyňskou solí. Čistá vodka je aromatizována anýzovou silicí, někdy také badyánem, kmínem a koriandrem. Mírně se sladí včelím medem. Měla by obsahovat 40-60% lihu, 6-10% cukru. Poprvé prý byla vyrobena v Polsku v 16. století. Stala se oblíbeným nápojem polské šlechty. Název získala podle dlouhého kabátu Kontusz, který tehdy nosili polští šlechtici. Nikdo jiný tento kabát nosit nesměl. Na konci 19. století se kontušovka začala vyrábět a prodávat po celém Rakousku-Uhersku. Byl to poměrně levný nápoj. Majitelem ochranné známky Švejkova kontušovka je nyní rodinná likérka Apicor v Rudníku. Velice kvalitní Kontušovku vyrábí v současné době také firma Žufánek. Ta vychází z původního polského receptu z roku 1901, složeného z anýzu, fenyklu, koriandru a kmínu, doplněného o dalších pět bylin. Tato směsice bylin byla několik týdnů macerována v destilátu z tříleté medoviny a potom uložena do sklepa k dozrání.
Kdysi oblíbený likér Čert, který se dnes už vyrábí jen omezeně (také v Apicoru), byl nahořklý a měl tmavě hnědočervenou barvu. Obsahoval většinou 35-45% alkoholu a až 40% cukru. Kdysi se používal jako žaludeční likér a až do 2. světové války patřil mezi tradiční lihoviny podávané v českých hospodách. Dodnes je obvykle prezentován jako bylinný likér, avšak více než bylinek je v něm ovoce (višňový extrakt), aromat a rumové tresti. V poslední době se do tohoto likéru přidává i koření chilli.
Vanilková kořalka se dnes připravuje téměř vždy jako ochucená vodka. Do láhve vodky se prostě vloží jeden nebo dva vanilkové lusky. V uzavřené láhvi se potom nechá vanilka ve vodce macerovat asi tři týdny. V poslední době se stal oblíbenou variantou Mazaný králíček, což je vanilková vodka ochucená ještě banánovým džusem, smetanou a jazýčkem čokolády. Doplňuje se obvykle ledem.
Ještě v šedesátých letech byla velmi populární kořalka zvaná Prostějovská Starorežná. Je to moravská specialita, která má skoro pětisetletou tradici. Její výroba je chloubou Palírny u Zeleného stromu. Starorežná obsahuje 40% alkoholu, jedenáct bylin (divizna, badyán, anýz, koriandr a další) a zraje tři roky v dubových sudech.
Velice zajímavá je jeřabinka. Pálenku ze sladkých plodů červeného jeřábu vyrábí tradičně například firma Rudolf Jelínek ve Vizovicích. Připravuje ji metodou průtahové destilace po přesnou dobu macerované směsi plodů a lihu. Vzniklá pálenka získává neobvyklou pikantní vůni a chuť, která je prakticky nezaměnitelná. Výroba podle tradičních postupů s uplatněním dlouholetých zkušeností je zárukou té nejvyšší kvality této pálenky.
Také Rakušané vyrábějí tradiční jeřabinku, jmenuje se Gölles Vogelbeere a je to vynikající pálenka z divokých jeřabin. Jde o čistý neředěný destilát, k jehož výrobě je potřeba 25–35 kg zralých jeřabin na litr. K výrobě opravdu prvotřídního destilátu je ovšem nutné mít zcela zralé, zdravé a čerstvě sesbírané ovoce. Jaké jsou další potřebné náležitosti pro to, aby byl vyroben prvotřídní destilát? Samozřejmě je nutná citlivost mistra destilerie a nejmodernější technologie. V destilerii Gölles je mimořádně nepostradatelný přístroj na odpeckování určitých druhů ovoce.
V srdci jihovýchodu Rakouska leží pás ovocných sadů táhnoucích se přes celou šířku jižního Štýrska. V srdci tohoto obrovského sadu leží malebná vesnička Riegersburg. V hornaté krajině, která Riegersburg obklopuje, leží sady rodiny Gölles, kde se vyrábí destiláty té nejlepší kvality. Letos, kdy se očekává vynikající úroda všeho ovoce, těší se Reiegensburgští nejen na jeřabinku, ale i na klasický tradiční Obstler, což je pálenka podobná slivovici, k jejíž výrobě se však používají nejen švestky, ale i hrušky, meruňky, broskve a jablka.
Spisovatel Jaroslav Hašek (který byl zřejmě znalec všech druhů pálenek) se v jedné povídce zmiňuje i o alkoholu, který už se dnes téměř neobjevuje. Objednává alaš, oblíbený nápoj jeho kamaráda Opočenského.
Alaš je nasládlý alkoholický likér. Pochází z území starého Ruska, dnes ovšem Lotyšska. Alaš dostal název podle stejnojmenné vesnice blízko Rigy. Tato kořalka má nasládlou až vyloženě sladkou chuť (až 35 % může tvořit cukr). Kromě základní chuti kmínu v ní můžeme najít především anýz a fenykl, někdy také koriandr. Obsah alkoholu v likéru je poměrně vysoký. Pohybuje se mezi 30-50 %. Konzistence je různá. Některý má konzistenci až krémovitou. Záleží na obsahu cukru. Pravý alaš by měl být čirý a bezbarvý.