Často se mě lidé ptají, co budou jíst naši potomci. Vědci odhadují, že na zeměkouli bude za čtyřicet let žít přibližně o tři miliardy více lidí než dnes. Podle Food and Agriculture Organization (FAO), která funguje při OSN, bude třeba zvýšit potravinovou produkci asi o sedmdesát procent. Jednou z alternativ je konzumace hmyzu.
Počátky pojídání hmyzu sahají k počátkům lidstva. První lidé pravděpodobně odkoukali jedení hmyzu od zvířat. Zmínky najdeme ve Starém zákoně, například Leviticus 11:21 uvádí, že košer jsou různé druhy kobylek. Jak se dozvíme dále v textu, Jan Křtitel si na poušti vlastně nežil vůbec špatně, když se podle Marka 1:6 krmil právě kobylkami a medem divokých včel.
Také islám počítá se sarančaty jako s ceněným jídlem. Mohamedovy ženy prý svému manželovi nosily sarančata na podnosech jako dar. Podle některých pramenů se podávalo jídlo z vařených termitů na slavnostních hostinách na dvoře aztéckého panovníka Montezumy. V řecké a římské civilizaci byly oblíbené především různé larvy a cikády. Aristoteles například ve svém spisu Dějiny zvířat doporučuje chytat cikády ve věku, kdy jsou nejchutnější, tedy před dosažením dospělosti. Cikády se od dob Homéra staly i tématem básní, a to nejen kvůli zvuku, který vydávají, ale také pro jejich výtečnou chuť. Historik Hérodotos z Halikarnássu píše o mouce z mletých sarančat. Z této mouky příslušníci kočovného kmene Nasamonů v oblasti dnešní severovýchodní Libye pekli koláče. Mezi římskými epikurejci zase podle záznamů římského filosofa Plinia staršího platily za delikatesu larvy chrousta. Dokonce je prý vykrmovali moukou a vínem. Staré severoafrické rodiny chytaly do sítí celá hejna sarančat, vařily je ve slané vodě a potom sušily na slunci. Původní obyvatelé Austrálie připravovali velmi výživnou stravu z molů a termitů.
Ani v rámci českých zemí není konzumace hmyzu až tak neznámá. Přírodovědec a etnograf Josef Klvaňa v Českém lidu I (1892) ji zaznamenal mezi českými a slováckými pastevci. Jedli motýly i čmeláky, velkou pochoutkou prý byli chrousti. Cesta tedy vede od římských gurmánů až k českým pasáčkům…
Mezi pionýry propagace konzumace hmyzu na Západě patří například vizionář Vincent M. Holt, autor brožury Why Not Eat Insects? (Proč nejíst hmyz?) z roku 1885, která měla hrát roli manifestu. Cílem knihy, jež obsahovala vedle řady autorových sofistikovaných receptů také odkazy na různé kultury, které hmyz běžně jedly, bylo narušit zažité viktoriánské předsudky. Holta rovněž trápily stravovací návyky dělníků a vehementně se pokoušel o nápravu. Ačkoliv o skutečných nutričních výhodách neměl ani zdání, tvrdil, že konzumace hmyzu, který je zdarma, může velice vylepšit stravování chudiny: „Jaká příjemná změna v dělníkově jednotvárné stravě sestávající ze slaniny nebo chleba se sádlem, když by byl po ruce chutný pokrm ze smažených chroustů a lučních koníků… Ale zatímco my, v těchto dobách zemědělské krize, děláme vše pro zmírnění utrpení našich hladovějících dělníků, neměli bychom zaměřit náš vliv a upozornit je na opomíjený zdroj potravy?“
Velmi oblíbeným jíslem jsou mořští živočichové, ale málokdo ví, že například humr nebo krevety patří stejně jako hmyz do kmene členovců. Hmyz je díky antibiotickým látkám, jež produkuje ve svém exoskeletu, chráněn před mikroby možná lépe než oblíbené krevety. Plody moře byly kdysi také něčím opovrženíhodným, jako dnes hmyz. V roce 1738 anglický spisovatel Jonathan Swift poznamenal: „Musel to být vskutku smělý člověk, který jako první snědl ústřici, odpornou obyvatelku moří – jejíž svaly se ještě smršťují, srdce bije, fekální hmota proudí skrze ni.“
Výživové hodnoty hmyzu jsou fenomenální: obsahuje až čtyřikrát víc vysoce kvalitních bílkovin než maso, navíc je bohatší na vitamíny, železo a aminokyseliny. Vysoký obsah proteinů, železa, vápníku a vitamínu A, B a C mají například cvrčci. Některé druhy obsahují jen stopové množství tuku, jiné, zvlášť vhodné pro potravinové krize, jsou na tuky bohatší. Výhodou je také nízká hladina cholesterolu. Bohatí na železo jsou kupříkladu termiti a mravenci, housenka bource morušového zase tělu poskytne denní přísun mědi a riboflavinu. Významnou složkou hmyzu je rovněž chytin, jenž chrání proti radiaci, potlačuje vznik rakovinových buněk a infarktů, zvyšuje imunitu, kontroluje cholesterol v krvi a také podporuje regeneraci tkáně. Hmyz je natolik výživný, že pro získání denní dávky potřebných nutričních hodnot stačí sníst asi jen polévkovou lžíci hmyzu. Dá se jím tedy svým způsobem i předávkovat.
Další výhoda je enviromentální. Produkce hmyzu pro lidskou spotřebu se jeví jako vysoce efektivní a udržitelná alternativa. Chov a zpracování hmyzu je neporovnatelně méně náročné co do spotřeby vody, prostoru či energie, nezatěžují ovzduší skleníkovými plyny a nejsou závislé na drahých pohonných hmotách. Je třeba vyzdvihnout i reprodukční schopnost hmyzu, která je mnohanásobně vyšší než u běžně chovaných zvířat.
Jedním z plánů do budoucna je, aby do roku 2020 byl hmyz v nějaké formě (sušený, v konzervě) dostupný v každém supermarketu. Jeden výzkumný projekt dotovaný Bruselem už představil svůj nápad na hmyzí burger. O stále větší oblibě hmyzu i v České republice svědčí vydání kuchařky Kuchyně hmyzem zpestřená a také stoupající počet nadšenců, kteří si smaží sarančata a jedí je k pivu místo chipsů nebo křupek. Odborníci soudí, že největší překážkou je vzhled pokrmů. Tuto nevýhodu by samozřejmě vyřešil mletý polotovar.
Nejčastěji se jí: sarančata či kobylky, šváby, mouční červi (larvy potemníka moučného), cvrčci, štíři, medoví mravenci a různé larvy. Lze je koupit v každém zverimexu nebo – levněji – ve specializovaných farmách. Nedoporučuje se sběr v blízkosti zemědělských ploch, protože hmyz zde může být kontaminován pesticidy. Doporučuje se připravovat je živé a nechat je den vyhladovět. Sarančata, cvrčky a jiné druhy, jež mohou skákat, je vhodné před vařením nechat asi patnáct minut v mrazničce, aby se s nimi dalo manipulovat.
Pokud jde o chuť, hmyzí pokrmy mohou evokovat arašídy, mandle, pečené kuře nebo lehce uzenou rybu. Výhody, které hmyz poskytuje, tedy můžeme nakonec čerpat i bez nutnosti překonávat zcela neznámé chutě.