Snídaně v posteli byla za mých dětských let úžasným a pro mne zcela neuskutečnitelným snem. Četl jsem o tom v mnoha románech a snil jsem, že mi jednoho rána přinese komorník tác s čajem nebo kávou, míchanými vejci na slanině a opečenými toasty... případně ještě sklenici pomerančové šťávy... Záviděl jsem tlustému detektivovi Nero Wolfovi, že si ve svém citronově žlutém pyžamu (o rozměru několika hektarů) může položit tác se snídaní na kolena a být si jist, že nepocintá ani centimetr hedvábné přikrývky. Mimochodem: jedním z oblíbených druhů Wolfovy snídaně byly kukuřičné vdolečky s pečenou šunkou a medem.
Dnes už jsou ovšem k dostání i dřevěné (borovicové) servírovací tácy s nožičkami, takže se nemusíte obávat, že čaj překotíte, můžete koleny libovolně pohybovat.
Na internetu se můžete dočíst o několika luxusních typech takových snídaní: doporučuje se například mléčná ovesná kaše doplněná ovocem, čokoládou nebo arašídovým máslem. Hitem je rovněž třešňový francouzský moučník clafoutis (podobný české bublanině) politý zakysanou smetanou. Já osobně mám rád palačinky s jahodovým rozvarem. Pokud dáváte přednost slaným snídaním před sladkými, doporučuju výtečnou italskou veku zvanou ciabatta plněnou sušenými rajčaty, hořčicí a strouhaným ovčím sýrem Pecorino. Italové snídají také frittatu, slanou vaječnou omeletu ochucenou hráškem, cibulkou, případně špenátem. Češi ovšem milují povidlové buchty nebo koblihy. Mohou být plněné mákem nebo tvarohem. Jablka v županu jsou rovněž českým labužnickým zázrakem. V americké verzi můžete tyto pochoutky nahradit lívanci s borůvkami nebo jahodami. Vegetariáni si ovšem dávají misku müsli s mlékem. Někdy si do této kaše přidají řecký jogurt. Někteří moji známí snídají pudink, ale přiznám se, není to můj styl. Možná vás šokuju, ale já bych si ráno na tácu v posteli nejraději dopřál talíř drštkové polévky, dvě čerstvě upečené housky a malé pivo, Plzeň.
Zaslechl jsem kdesi (nebo kdesi četl?), že snídaně v posteli je dekadentní. To mě věru překvapilo.
Dekadence (z latinského de-cadentia od cadere: padat) znamená úpadek, rozpad. Odtud přídavné jméno dekadentní, úpadkový. Od poloviny 19. století se užívá toto slovo i jako označení různých uměleckých proudů, vycházejících z romantismu. Dekadenti prohlašovali všechno zdravé za triviální a opovrženíhodné, kdežto zajímavé pro ně bylo pouze to, co je nezdravé. V literatuře se dekadentní postoj projevuje zejména pesimistickými náladami, pocity zmaru, morbiditou, mysticismem, erotickou přesyceností, ale i narcismem. K životu dekadentů se často vázalo bohémství, satanismus, nevázaný sex, alkohol. Nejvýznamnějšími českými dekadentními básníky byli Jiří Karásek ze Lvovic a Jarmil Krecar.
Posuďte sami. Je snídaně v posteli vyjádřením této filozofie?
V roce 1999 vyšla česky kniha, která mne velmi zaujala. Jmenuje se Dekadentní kuchařka a napsali ji Angličané Gray Durian a Medlar Lucan. Jsou to zajisté autoři, kteří se dekadenci věnují soustavně, napsali také Dekadentní zahradu, Dekadentní cestovatele a Dekadentní sportovce.
Mne ovšem samozřejmě zaujala ta kuchařka. Oficiální reklama tvrdí, že je to publikace pro čtenáře, kteří potřebují oživit náladu ve své kuchyni, ale i pro inteligentní čtenáře se smyslem pro humor. Možná by stačilo, kdybych uvedl pouze názvy kapitol: Hnití a rozklad, Krev – životní ingredience, Gastronomické mauzoleum, Mohu doporučit pudla, Večeře s Caligulou, Snídaně Velkého inkvizitora anebo Sladký zub markýze de Sade. Publikace byla mnoha západními literárními kritiky a publicisty označena za knihu roku. Obsahuje černý humor i recepty z nejrůznějších epoch a období, doplněné odpovídajícími literárními citáty. Dekadentní kuchařka rozhodně nepatří k běžným publikacím daného žánru. Její obsah je částečně děsivý a způsob přístupu i stylu ji povyšuje na literární záležitost.
Na závěr mám pro vás jeden pikantní recept. Věřili byste, že v dezertu může být bobkový list? Inu, může. Tvrdí to aspoň slavný francouzský šéfkuchař Jean-Christophe Novelli, který však působí v Anglii. Získal ve svých restauracích několik michelinských hvězd. A v jedné z nich má na lístku
Pečená glazírovaná jablka.
To je přece pochoutka jako stvořená k snídani do postele!
Pro tuto lahůdku používá Novelli výhradně druh jablek zvaný Granny Smith. Rozřízne je na půlky a z každé vyjme jadřinec, slupku ponechá. Dužinu z jablka trošku vyškrabe a podusí ji, dokud nevznikne kompot. Ten okoření mletým kmínem (!) a odloží. Plátky husích jater Foie gras opeče nasucho. Potom vyplní dutiny jablek kozím sýrem a zalije kompotem. Navrch položí plátky husích jater. A teď to přijde: na husí játra položí tenký plátek kozího sýra a na něj snítku tymiánu a bobkový list! To vše pak peče v troubě. Teprve po upečení odstraní tymián a bobkový list, posype jablka cukrem a glazíruje kuchařskou letovací lampou.
Zkusil jsem to a nebylo to špatné. Neměl jsem však bohužel Granny Smith. Prý je mívali v Tescu, teď už nejsou nikde. Granny Smith je odrůda pocházející z Austrálie, z konce 19.století. Vyznačuje se ostrou chutí, pevnou stavbou a zelenou barvou. Čerstvá jablka jsou příjemně křupavá a díky své pevnosti se výborně hodí pro tepelné zpracování, neboť drží tvar. Slupka je pevná, sytě zelená, málokdy bývá světlejší, občas ukáže lehce hnědočervený stín na osluněné straně. Dozrává pozdně a hodí se výborně k delšímu uskladnění. Jeden zahradník mi řekl, že nejpodobnější jsou české odrůdy Spartan a Matčino.
Až se zítra ráno probudíte, zkuste se zasnít, zavřete oči a představte si, že máte na pokrývce tác a na něm pečená glazírovaná jablka.