Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva agentury AFP o založení školy (majitel jí říká Univerzita) pro psy, určené k hledání lanýžů. Školu založil v piemontském městečku Roddi (nedaleko na západ od Alby, jež je centrem lanýžového „ráje“) jistý Giovanni Monchiero, třiapadesátiletý muž, který pokračuje v rodinné tradici. Už jeho otec, dědeček a pradědeček vychovávali z obyčejných psů experty na vyhledávání lanýžů. Většinou jsou do výcviku přijímáni labradoři a malí němečtí pinčové. Výcvik trvá pouhé tři týdny, avšak předpokladem je určitý druh výchovy už od narození.
„Vycvičit psa k hledání lanýžů je vlastně jednoduché,“ tvrdí Monchiero. „Chce to jen hodně trpělivosti a je třeba vycházet z toho, že pro psa to je hra. Začínáme tím, že necháme psa hrát si s lanýžem. Já používám čerstvé lanýže, ale kdo je nemá, může nakapat trochu oleje s lanýžovou vůní na tenisový míček. Hodíte ho, pes ho musí přinést a vy ho odměníte sušenkou nebo sýrem. Psa je třeba povzbuzovat, aby hledal, a když lanýž najde, odměnit ho pochvalou a pamlskem“.
Pak učitel hru učiní složitější tím, že lanýž vyhodí na travnatou plochu, aniž by pes viděl, kde se lanýž nachází.
„Jakmile si pes zvykne na lanýžovou vůni, uschová se lanýž pod zem, zpočátku nepříliš hluboko.“
Oblast kolem města Alba, kde Roddi leží, je proslulá svými bílými lanýži, které charakterizuje intenzivní vůně připomínající dřevo a přírodu. To prohlašuje Antonio Degiacomi, prezident Národního centra pro studium lanýžů.
Monchiero sám chodí se svými psy na lanýže dvakrát denně, brzy ráno a večer po celou sezónu, která trvá od 21. září do 31. ledna.
Univerzitu pro psy cvičené na vyhledávání lanýžů založil prý jeho pradědeček už v roce 1880 a Giovanni Monchiero uchovává toto dědictví. Tvrdí, že se sice ne všichni psi mohou naučit vyhledávat lanýže, ale že všechny rasy mají šanci.
„Pan Monchiero je z celého Piemontu nejlepší. Už mu svěřuji třetího psa,“ říká majitel právě cvičeného psa Diego Guaraldo. „Nepoužívá násilné metody, jako je vyhladovění psa, ale mírné prostředky. Ze psů dělá skutečné šampiony,“ dodává. „Daří se mu v psovi probudit cosi, co z něho udělá blázna do lanýžů. Je třeba, aby pes byl pečlivý a soustředěný, aby se nenechal zlákat pachem zvěře. Pes vycvičený Monchierem cítí lanýž až na dvacetimetrovou vzdálenost.“
Třítýdenní výcvik stojí 400 eur (10.400 Kč). Monchiero vysvětluje, že cvičí své „žáky“ třikrát denně, ale že hned přestane, když vidí, že toho pes má dost nebo je unavený. Za jednu až dvě hodiny výcvik obnoví.
„To je základní kurz. Aby se pes stal skutečným expertem, je třeba v průměru tří let. A i potom je nutné psa dále cvičit, alespoň obden,“ zdůrazňuje Monchiero.
Někteří místní odborníci tvrdí, že nejlepší výchovou lanýžových psů je „Pavlovův reflex“. Štěněti se prostě už od narození před každým krmením dává čichnout k lanýžové vůni. Pes pak tuto vůni přirozeně hledá, když má hlad. Hladovění je důvodem, proč mají k tomuto druhu výchovy výhrady ochránci zvířat.
Říká se, že dobře vycvičený pes má dnes cenu kolem 10.000 eur.
„Vycvičit psa k hledání lanýžů je vlastně jednoduché,“ tvrdí Monchiero. „Chce to jen hodně trpělivosti a je třeba vycházet z toho, že pro psa to je hra. Začínáme tím, že necháme psa hrát si s lanýžem. Já používám čerstvé lanýže, ale kdo je nemá, může nakapat trochu oleje s lanýžovou vůní na tenisový míček. Hodíte ho, pes ho musí přinést a vy ho odměníte sušenkou nebo sýrem. Psa je třeba povzbuzovat, aby hledal, a když lanýž najde, odměnit ho pochvalou a pamlskem“.
Pak učitel hru učiní složitější tím, že lanýž vyhodí na travnatou plochu, aniž by pes viděl, kde se lanýž nachází.
„Jakmile si pes zvykne na lanýžovou vůni, uschová se lanýž pod zem, zpočátku nepříliš hluboko.“
Oblast kolem města Alba, kde Roddi leží, je proslulá svými bílými lanýži, které charakterizuje intenzivní vůně připomínající dřevo a přírodu. To prohlašuje Antonio Degiacomi, prezident Národního centra pro studium lanýžů.
Monchiero sám chodí se svými psy na lanýže dvakrát denně, brzy ráno a večer po celou sezónu, která trvá od 21. září do 31. ledna.
Univerzitu pro psy cvičené na vyhledávání lanýžů založil prý jeho pradědeček už v roce 1880 a Giovanni Monchiero uchovává toto dědictví. Tvrdí, že se sice ne všichni psi mohou naučit vyhledávat lanýže, ale že všechny rasy mají šanci.
„Pan Monchiero je z celého Piemontu nejlepší. Už mu svěřuji třetího psa,“ říká majitel právě cvičeného psa Diego Guaraldo. „Nepoužívá násilné metody, jako je vyhladovění psa, ale mírné prostředky. Ze psů dělá skutečné šampiony,“ dodává. „Daří se mu v psovi probudit cosi, co z něho udělá blázna do lanýžů. Je třeba, aby pes byl pečlivý a soustředěný, aby se nenechal zlákat pachem zvěře. Pes vycvičený Monchierem cítí lanýž až na dvacetimetrovou vzdálenost.“
Třítýdenní výcvik stojí 400 eur (10.400 Kč). Monchiero vysvětluje, že cvičí své „žáky“ třikrát denně, ale že hned přestane, když vidí, že toho pes má dost nebo je unavený. Za jednu až dvě hodiny výcvik obnoví.
„To je základní kurz. Aby se pes stal skutečným expertem, je třeba v průměru tří let. A i potom je nutné psa dále cvičit, alespoň obden,“ zdůrazňuje Monchiero.
Někteří místní odborníci tvrdí, že nejlepší výchovou lanýžových psů je „Pavlovův reflex“. Štěněti se prostě už od narození před každým krmením dává čichnout k lanýžové vůni. Pes pak tuto vůni přirozeně hledá, když má hlad. Hladovění je důvodem, proč mají k tomuto druhu výchovy výhrady ochránci zvířat.
Říká se, že dobře vycvičený pes má dnes cenu kolem 10.000 eur.