Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva hongkongského serveru South China Morning Post, že japonská vláda rozhodla o ukončení ochrany některých zvířat, především želv a raků. Mohou se tedy nyní lovit a prodávat jako potraviny. Zvířata, která se před desítkami let dostala do Japonska jako mazlíčci, nyní prý představují hrozbu pro japonský ekosystém. Invazivní druhy se zde usadily, rozšířily a vyhnaly, nebo dokonce začaly pojídat druhy přirozenější. Proti jejich přemnožení se místní úřady rozhodly bojovat za pomoci česneku a zázvoru.
Japonský deník The Mainichi píše o velmi chutné želví polévce, kterou jeho redaktor jedl koncem října u jezera Inbanuma, které se nachází přibližně 40 kilometrů od metropole Tokia.
Šlo o polévku z kajmanky dravé, jejíž populace kolem jezera o rozloze deseti kilometrů čtverečních prý dosáhla až 16 tisíc kusů. Tato želva se přitom ještě před několika desítkami let nacházela jen v Severní a Střední Americe. Kajmanky se do Japonska dostaly porpvé ve dvacátých letech minulého století. Lidé je chovali doma jako mazlíčky, když ale vyrostly a nabraly větší hmotnost, majitelé je pustili do volné přírody. Kajmanky, které dorůstají až do délky půl metru a mohou vážit až 35 kilogramů, se tak začaly v Japonsku usazovat a postupně vyhánět nebo požírat jiné druhy. Japonská vláda je proto zařadila na seznam invazivních druhů a přemýšlela nad způsoby, jak si s nimi poradit. Podle profesora životního prostředí Kevina Shorta z Tokijské univerzity informačních studií byl původní plán všechny želvy v okolí jezera vyhubit. Nyní je ovšem pravděpodobnější, že vláda taktiku změnila.
„Vláda zřejmě zjistila, že želvy nelze vyhubit, protože jich je příliš mnoho a každý rok se rodí další,“ prohlásil profesor.
Želvy však nejsou jediným živočichem, který v Japonsku skončí na talíři. Podobně mají dopadnout i okounci černí, některé druhy žab (skokani velcí) nebo raci pruhovaní, kteří se do země dostali za účelem rybolovu.
„Problém s raky je exponenciálně jiný než se želvami. Raci se přizpůsobili a zabydleli se ve všech možných vodních prostředích. Teď už jich musí být přes miliardu,“ řekl profesor Short.
Místní restaurace už začínají nabízet na jídelních lístcích pokrmy z čerstvě ulovených okounků a raků. Zdrženlivost je zatím spíše na straně konzumentů, kteří byli zvyklí vnímat je jako nechutné parazity. Podle prvních „pokusných jedlíků“ jsou ale tyto obavy plané. Želví polévka byla prý bez zápachu a maso chutnalo jako tučné kuřecí.
„Tito živočichové jsou určitě jedlí, jenom někdo musí podnítit zájem Japonců, aby si na ně vyvinuli chuť. Pak je budeme moci lovit ve větší míře,“ vysvětluje Short.
Avšak ne každý přemnožený druh živočichů v Japonsku může být zpracován na jídlo. Problémy má tato asijská země také s mravenci, leguány nebo mývaly, jejichž chuť není moc dobrá anebo je těžké je tepelně zpracovat. Japonsko také není průkopníkem v pochutnávání si na přemnožených druzích narušujících ekosystémy. Ke stejnému řešení vyzvala australská vláda své občany, kteří si stěžovali na stále větší počet klokanů v zemi. Klokaní maso se však přece jen občas na jídelních lístcích objevuje.
Konzumaci invazivních druhů se věnuje i projekt nazvaný Snězte vetřelce, na jehož webových stránkách si lidé vyměňují recepty na jídla z přemnožených zvířat a rostlin.