Na koloniální výstavě v Lyonu v roce 1894 si bratři Edouard a André Michelinovi všimli v expozici konkurenční firmy Universal reklamní figuríny sestavené z pneumatik. Edouarda napadlo, že by nějak podobně mohl vypadat maskot jejich firmy. O čtyři roky později se André setkal s francouzským karikaturistou O´Galopem (tento pseudonym si zvolil Marius Rossillon) a dohodl se s ním, že maskota nakreslí. O´Galop tehdy nakreslil tlouštíka držícího v ruce obrovskou sklenici piva – byla to reklama jednoho mnichovského pivovaru. Na plakátu byl nápis Nunc est Bibendum – což byl citát z Horacia (kniha I, óda XXXVII, řádek 1) znamenající „Je čas se napít“. Mnichovský pivovar však kresbu nepřijal a tak mohl malíř O´Galop překreslit figuru do podoby, kterou mu navrhl André Michelin. A slogan na plakátu ponechat. V roce 1898 tedy spatřil poprvé světlo světa plakát, na kterém tlouštík sestavený z pneumatik připíjí sklenicí vína. Po stranách má hubené konkurenty. Reklama měla pokázat na to, že s pneumatikami Michelin nehrozí na silnicích žádné nebezpečí. Text pod obrázkem byl tento: „C'est à dire: À votre Sante. Le pneu Michelin Boit l' obstacle!“ (Takže: Na vaše zdraví! S pneumatikami Michelin můžete pít bez problémů!).
Reklama měla velký úspěch a od té doby firma používala tlouštíka nazvaného Bibendum jako svého maskota. Je patentován ve 150 zemích světa. Společnost používala tento základní plakát ve stejném formátu po celých patnáct let. S jedinou změnou: do popředí plakátu reprodukovala snímky svých aktuálních výrobků.
Od roku 1900 vydává firma Michelin knižního průvodce po nejlepších restauracích. V některých létech bylo sice vydávání přerušeno (především kvůli válkám), ale přesto je dnes Michlin Guide považován za nejserioznějšího hodnotitele restaurací.
V roce 1908 pověřili bratři Michelinové nejznámějšího gurmet-kritika té doby Maurice Edmonda Saillanda, který publikoval pod pseudonymem Curnonsky, aby napsal novinový sloupek o restauracích doporučených Michelinem. Tento článek byl potom podepsán jménem Bibendum. Toto jméno bylo potom zkracováno na familiérní Bib.
Od roku 1955 se v hodnotících publikacích Michelinu objevuje (kromě tradičních hvězdiček) ještě i označení Bib Gourmand, symbolizované hlavou boubelatého maskota.
Některé restaurace jsou totiž hodnoceny jen průměrnou známkou, mají však určitou stabilitu a proto se do nich hosté vracejí, mají dostatek stálé klientely. A jestliže v takových restauracích cena hlavního chodu nepřesahuje 25 dolarů, mohou být tyto podniky doporučeny jako místa, kde se „dobře vaří v rozumných cenách“. Jen pro představu: v Paříži je takových restaurací sedmdesát!
Mezi pražské restaurace označené Bibem, patří například Divinis, Aromi, Sansho, SaSaZu nebo Aureole. Spolumajitel a šéfkuchař Divinis Zdeněk Pohlreich se rozhodl uspořádat Bib Party, večírek držitelů Biba.
„Myslím, že o restauracích, které mají Biba, se píše a mluví málo. Ty hvězdičkové jsou samozřejmě neustále v centru pozornosti – a já jim to nezávidím. Ale chtěl jsem upozornit na to, že v Bibových restauracích se vaří také velmi zajímavě a kvalitně.“
Šéfkuchaři Paul Day, Ricardo Lucque a Shahaf Shabtay měli tedy vzácnou příležitost si spolu popovídat.
Podle mého názoru udělil Michelin v Praze zatím jen velmi málo Bibů. Když to srovnám s městy, která znám, a s úrovní restaurací, které Biba mají, nemohu být spokojen. Jestliže opravdu navštěvuje Prahu tolik inspektorů, kolik uvádí centrála Michelinu, jsou výsledky neodpovídající. Jsem pevně přesvědčen, že Biba my měly dostat přinejmenším tyto další restaurace, jež jsou podle mého mínění „typicky Bibovské“: Cafe Imperial, Na kopci, Na konci, La Gare, Les Moules, Suterén, Černý jelen, Cottocrudo, Kalina, La Veranda, U Emy Destinnové...
Můžete mi oponovat, že cena pokrmů v těchto restauracích někdy přesáhne určenou hranici. Těch 25 dolarů je podle dnešního kurzu necelých 500 Kč. V Bibovských restauracích, které znám (například v Německu nebo ve Francii) však rovněž mají na lístku několik jídel dražších. Některé restaurace, které chtějí získat Biba, vymyslely fintu: v poledne mají na lístku tříchodové menu v ceně asi 20 dolarů, aby se vešly do podmínky. Zdá se, že takové menu je určeno přímo inspektorům Michelinu. I v Praze je jedna restaurace, o níž si myslím, že získala Biba tímto způsobem.
