Spisovatel Franz-Olivier Giesbert se narodil v Americe, ale žije ve Francii, pracoval pro přední deníky a přátelí se s prezidentem Sarkozym. Jeho román Himmlerova kuchařka je velice dobrý. Hrdince příběhu, Róze, je 105 let. Narodila se jako Arménka v Trapezuntu (dnes Trabzon v Turecku, sídlí tam známý fotbalový klub Trabzonspor) na pobřeží Černého moře. Žila postupně v tureckém harému, potom v Marseilli, v provensálském Sisteronu a Cavaillonu, v Paříži, v Berlíně, potom v New Yorku, Chicagu a nakonec v Číně. A byla kuchařkou a nakonec i majitelkou restaurace.
V románu se často (logicky) píše o jídle a takový román nemůže překládat člověk, který jídlu nerozumí. Překladatelka (jejíž jméno není nutno uvádět) však bohužel těměř na každé stránce dokazuje, že nemá v tomto směru dostatečné vědomosti. Velmi často prostě neví, o čem je řeč. Je chybou nakladatelství, že k práci na překladu nepřizvalo odborného poradce, který by věděl, co a jak. To umí například Viktor Faktor.
V překladu je obrovská spousta chyb a nepřesností. Názvy pokrmů jsou zjednodušovány dosti trapným způsobem. Například klasický crème caramel je zde bůhvíproč nazýván „karamelovým pudinkem“! Tato pochoutka vskutku nemá s pudinkem nic společného. Tarte Tatin nazývá paní překladatelka „jablečným koláčem bez těsta“. Některým přeloženým výrazům jsem vůbec nerozuměl, nepochopil jsem například, co jsou „české olivovníky s načervenalými těly a stříbrnou hřívou vlasů“, které údajně rostly v Trapezuntu. Není to překlep? Opravdu mohou být nějaké olivovníky české?
Překlad se hemží nešikovnými větami, jako je ta o „lososovi marinovaném po způsobu gravlax“, nešikovnými překlady (například bliny nazývá překladatelka „nesladkými lívanci“) a název tradičních provensálských pieds et paquets se zde toporně překládá jako „provensálská specialita z jehněčích nožiček dušených na zelenině s vnitřnostmi“. Aby bylo jasno: tato lahůdka má ve skutečnosti půvabný název „nožičky a balíčky“ a nedělá se z vnitřností, nýbrž z křehkých a šťavnatých jehněčích drštěk, do nichž se balí zelenina a mleté maso. To vše se pak dusí na víně. A dále: co je „poleva Grand Marnier“? Grand Marnier je pomerančový likér. Takže suflé bylo buďto polito tímto pomerančovým likérem, nebo omáčkou Grand Marnier, což je známá omáčka obsahující onen likér. Avšak omáčku nelze nazývat polevou. Kdykoli se zmiňuje „treska“, jde ve skutečnosti o baccalà, tedy sušenou solenou tresku. Použije-li se překlad „odsolená treska“, je jasné každému gastronomovi, oč jde. Samotná čerstvá ryba nemůže být odsolena. A použije-li se spojení „treska v mléce“, pak gastronom ví, že sušenou tresku je sice nutno nejprve rozmočit v mléce, to se však do samotného pokrmu už nedává. Hachis Parmentier se nedá překládat jako „haše Parmentier“, je to ve skutečnosti bramborová kaše Parmentier. A tvrdit, že guláš je typické albánské jídlo, to vskutku vzbuzuje smích. V originálu jde zřejmě o Fergesë, což má ke guláši dost daleko: jsou to obvykle kousky kuřecích jater a telecího masa dušené na paprikových luscích, rajčatech a cibuli. Někdy se přidávají kousky vajec vařených natvrdo a kousky albánského sýra gjizë, podobného tvarohu. V některých případech je však asi chyba už v původním textu. Popisovat například provensálskou polévku Pistou jako „polévku s bazalkou, česnekem a rajčaty“ by asi dáma, žijící mnoho let v Marseille, neměla. Rajčata se do této polévky přidávají opravdu jen velmi výjimečně.
V literatuře člověk občas narazí na překladatelský háček. Jeden příklad za všechny: v Petroniově Satyrikonu říká hetéra Quartilla, když jí na orgii ukážou penis mladičkého Gitona: „Přece po úhořích nebudu si brát mřínky!“
Co je to mřínek? Začal jsem pátrat ve všech encyklopediích, hledat tu rybku. Jak se jmenuje latinsky? Bylo to velmi složité, ty moudré knihy si navzájem protiřečily. V jednom anglickém slovníku jsem našel mřínka pod heslem Minnow. A latinsky je to prý Gobio gobio. Ale to je přece Hrouzek obecný! Anglicky (v jiném slovníku) Gudgeon! A v jiném je to zase střevle! Střevle potoční (Phoxinus phoxinus) je drobná, obvykle asi 6-10 cm dlouhá rybka s nepatrnými šupinkami.
V křížovkářském slovníku je však pod heslem Mřínek napsáno „mřenka“. To už by mělo jakousi logiku. Mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula) je drobným druhem ryb žijících u nás, dříve byla poměrně hojná, ale v důsledku znečišťování toků její početnost výrazně poklesla. Dorůstá asi 10-18 cm. Obývá rovněž pstruhové vody, žije u dna v proudících vodách. Také v Itálii, takže Petronius ji znal.
K tomu dodám ještě pár vět. U většiny malých rybek je v encyklopediích napsáno, že nemají výraznější „hospodářský význam“ - mohou však být důležité jako potrava některých jiných druhů ryb, těch „neplevelných“. Ryby se totiž dělí na plevelné a chovné.
„Drtivou převahu v českých nádržích získávají plevelné ryby. K nim patří například cejn nebo plotice. Tyto silné druhy vytlačují vše ostatní,“ tvrdí Jan Kubečka z Hydrobiologického ústavu AV ČR. Také vědci z Biologického centra v Českých Budějovicích jsou stejného názoru.
„Plevelné ryby“ jsou ve vodních nádržích konkurentem chovných ryb (a přirovnávají se k zahradnímu plevelu mezi „kulturními“ rostlinami). Prý chovným rybám ujídají krmení, spotřebovávají nezbytný prostor a okysličenou vodu. Plevelné ryby zpravidla nemají žádné hospodářské využití (jinými slovy: nedají se prodat) a proto jsou z hlediska chovatele nežádoucí. Například Střevlička východní k nám pronikla společně se zásilkami plůdku býložravých ryb – amura a tolstolobika. Bylo to v dobách, kdy Sovětský svaz byl náš vzor – a tedy sovětská ryba byla vzorem pro ryby české. Střevlička se s tím svezla a bleskově se začala šířit v českých vodách. Teď jsou z ní rybníkáři nešťastní. Střevlička je odolná, přizpůsobivá a rychle se množící. A protože dravé ryby současné rybníkářství potlačuje, nemá tato rybka predátora. Střevlička se během svého krátkého pobytu na našem území rychle stala snad nejvýznamnějším plevelným druhem (po boku karasa stříbřitého). Podobně k nám byla zavlečena i Koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus), ta se však nepřemnožuje. Ještě nikoho nenapadlo využívat malé plevelné rybky v kuchyni? Já je miluju! Co dělat například grundle z nich, místo z exportovaných sardelek?
