Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

11. prosince 2016

Výsledek referenda

REFERENDUM


Naše poslední Referendum vyhlašovalo souboj mezi dvěma druhy výroby piva: ve velkých pivovarech a v minipivovarech. Měli jste rozhodnout, jestli vám více chutná klasický ležák (například Pilsner Urquell či Budvar), nebo jestli dáváte přednost speciálům z minipivovarů, jež jsou dnes ve velké módě. Některé názory: na celovečerní popíjení plzeňské z tanku, ale občas nějaký ten speciálek, například z Únětic, Kácova, U tří růží, vsetínský Valášek. Ne každý minipivovar však nabízí kvalitní pivo. Za pochvalu stojí Matuška, CLOCK, Břevnovský klášterní. Výsledek tohoto Referenda je sice velmi těsný, avšak jasný.

V souboji dvou druhů výrobců piv zvítězily těsně velké pivovary nad minipivovary! 

V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 12. 12. 2016.

9. prosince 2016

Zápisník labužníka 9/12/2016



Blíží se Vánoce a já už zase dostávám jako každý rok spoustu dotazů na vánoční jídlo. Pořád znovu tedy opakuju, že v poledne na Štědrý den jím šneky po burgundsku (Escargots de bourgogne) – a to ty šneky neboli hlemýždě zahradní (Helix pomatia), které jsem v květnu osobně nasbíral v čistém bioprostředí blízko svého venkovského sídla. Ty šneky jsem potom nechal týden ve speciální krabici s průduchy a síťovým dnem, aby se vyprázdnili. A potom jsem je vhodil do vařící vody (a tím je rychle a bezbolestně usmrtil), po chvíli vyjmul z ulit a zbavil černých ocásků (střívek), zbavil šlemu v solném a octovém roztoku a nakonec jsem je tři hodiny vařil ve vývaru z bílého vína, řapíkatého celeru, cibule, mrkve, bouquet garni s větším nožstvím tymiánu a soli. Podrobný recept najdete v knize Jany Martinicové Francouzská kuchařka, nejlepší české knize tohoto druhu, pokud jste jejími šťastnými majiteli jako já nebo pokud ji najdete v městské knihovně. Čisté hlemýždí maso pak balím po dvanácti kusech do mikrotenových sáčků a ukládám do mrazáku. Jejich chuti už to vůbec neuškodí, dělají to tak i špičkoví francouzští šéfkuchaři. A potom na Vánoce šneky přirozenou cestou rozmrazím, osuším, načež je uložím do důlků v miskách, které jsem si přivezl z Francie. Ale dají se už koupit i v Praze, například v Potten&Pannen. Do ulit už šneky nevracím, je to hygienicky riskantní. Každého šnečka zahrnu hlemýždím máslem (máslo, rozmačkaný česnek, jemně nasekaná šalotka, jemně nasekaná hladká petrželka, roztlučené nové koření, pepř, sůl) a nechám v troubě při mírné teplotě zapéct tak, aby se vytvořila zlatavá kůrka. To jsou prosím šneci po burgundsku, jak je má ráda celá Francie, nikdy jinak. Jím s bagetou nebo dobrým českým domácím rohlíkem. 
            A večer? Inu, i já mám rád rybí polévku, ale musí to být čistý rybí vývar, pokud možno z malého kapříka do dvou kilogramů. Větší kapry prostě nemám rád, to maso mi připadá tvarohovité a bahnité. Někdy si však místo rybí polévky dám polévku houbovou, konkrétně krém z lišek, například takový, jaký úžasně vaří Martin Svatek v táborské restauraci Goldie. Doporučuju lišky, které jste našli v létě, pro tento účel uvařit a zamrazit. Jako hlavní chod mívám nejčastěji candáta nebo okouna, smaženého nebo pečeného bez obalu, jen na másle a na kmíně. K tomu bramborový salát s minimem majonézy, bez mrkve, salámu a podobných zhůvěřilostí. Doporučuji zamíchat trošku dobrého láku z okurek, jemně nasekané okurky a trošičku jemně nasekaných ančoviček. A samozřejmě dobrá vejce uvařená natvrdo a nasekaná na drobné kostičky. 
            Často se mě milovníci kaprů ptají, jestli neznám nějaký jiný recept, než ten klasický český. Ovšemže znám. Například výborný je francouzský recept, jehož základem je červené víno (Carpe au vin rouge). Nebo alsaský recept Carpe au lard, kdy se půlka ryby položí do pekáče kůží dolů, podleje se bílým vínem a na řez se pokladou plátky bílé slaniny. A celé se to upeče v troubě. 
            Velmi zajímavé jsou však také čínské úpravy kapra. Receptů je několik, zvláště v sečuánské oblasti. Kapr Liu, který se podával v pražské Číně ve Vodičkově ulici, byl vykostěný, rozdělený na filátka, obalovaný v jemném těstíčku a smažený. Nakonec byl kapr polit omáčkou z pórku, kuřecího vývaru, sojové omáčky, zázvoru, chili papriček a cukru. Zahušťovalo se Solamylem, což nedoporučuju. Žádné glutamáty, prosím!
            V jedné z nejlepších knih, které o asijské kuchyni existují, je však tento báječný recept: Hoi Seen Jeung Boon Yue Lau (kapří filátka na omáčce Hoi Sin): Kapří filátka, řádně vykostěná a zbavená kůže, osušte. Kůži nejprve zbavte šupin, potom nakrájejte na jemné nudličky. Na woku opečte na sezamovém oleji nejprve plátky česneku do zlatova. Pak je vyjměte a nahraďte nudličkami kůže. Jakmile jsou do křupava, vyjměte je a nahraďte nesolenými kapřími filátky. Polijte maso kvalitní sojovou omáčkou a posypte nastrouhaným čerstvým zázvorem. Opečte zprudka z obou stran. Vyjměte opečená filátka z woku a odložte pod pokličku do tepla. Do woku vraťte opečený česnek a přidejte jemně nakrájenou jarní cibulku. Nakonec přidejte omáčku Hoi Sin (dá se už koupit i u nás) a nechte projít varem. Jednotlivé porce polijte omáčkou a posypte smaženými nudličkami kůže. Podávejte s vařenou rýží.
          V Sečuánu se dělá také Sze Vhuen Yau Jar Yue (Kapr po sečuánsku), což je přibližně Kapr Liu. S tím rozdílem, že ve Vodičkově dávali ten Solamyl, což zde nepřichází v úvahu. Naopak zde se používá čínské víno nebo suché sherry (plus sojová omáčka) na marinádu, v níž musí filátka zbavená kůže ležet aspoň šest hodin. Chcete-li použít stejný trik s nudličkami osmažené křupavé kůže, můžete. Potom si udělejte těstíčko z kukuřičné mouky, tmavé sojové omáčky, čínského vína (nebo sherry) a cukru. Obalte filátka v tomto těstíčku a opečte ve woku na rozpáleném sezamovém oleji z obou stran. Vyjměte opečená filátka a ponechte je v teple pod pokličkou. Potom do oleje přidejte jemně nakrájený čerstvý zázvor a několik stroužků česneku nakrájených na plátky. Na plátky nakrájejte i jarní cibulku. Chvíli vařte, pak přidejte fazolovou omáčku (Suen Tau  Dau See), nechte projít varem a polijte filátka výslednou omáčkou před servírováním. Posypte osmaženými nudličkami kůže, mělo by to vypadat jako osmažená cibulka. Podávejte s vařenou rýží. 
          Pokud jde o vánoční sladkosti, mám z nich strach. Přesto se někdy neovládnu a nějakou slupnu. Míváme tradiční českou bábovku nebo italský obdobný moučník Panettone. Ten miluju ohřátý a politý vanilkovou zmrzlinou. 

          Veselé a chutné Vánoce přeju!

8. prosince 2016

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne je vyhlášení výsledků letošní ankety Grand Restaurant Pavla Maurera. Ve čtvrtek večer jsem byl přítomen v Míčovně na pražském Hradě slavnostnímu předávání těchto cen a velice mě potěšilo, že se do první desítky v absolutním pořadí dostal Martin Svatek s restaurací Goldie v Táboře. Podporuju Martina už několik let a považuju ho za jednoho z nejlepších českých kuchařů současnosti. Tím spíš, že nepracuje v Praze, nýbrž v městě dosti vzdáleném od centra české gastronomie. Radost mám také ze sedmého místa restaurace Promenáda v Karlových Varech. Promenáda s šéfkuchařem Milanem Kladívkem (bohužel se vyhlašování nedožil) dokonce zvítězila v kategorii Nejlepší jídlo. V této kategorii mě potěšilo páté místo pražské restaurace La Veranda, v níž šéfuje Radek David, a deváté místo rovněž pražské restaurace Grand Cru, v níž šéfuje Jan Punčochář. Celkovým vítězem se stala restaurace Alcron (šéfkuchař Roman Paulus), druhé místo získala Terasa u Zlaté studně (Pavel Sapík), na třetím místě je překvapivě Bellevue (Marek Šáda). Dovoluji si upozornit zvláště na anketu odborníků, v níž hlasuji také já a jejíž výsledky se v médiích objevily jen velmi málo: 

  1. La Degustation Boheme Bourgeois (Oldřich Sahajdák)
  2. Alcron (Roman Paulus)
  3. Kalina Cuisine&Vins (Mirek Kalina)
  4. Terasa u Zlaté studně (Pavel Sapík)
  5. La Finestra (Ricardo Lucque, Tomáš Juřík)
  6. Pot-au-feu (Jan Kracík)
  7. V zátiší (Mahavir Kanswal, Igor Chramec)
  8. Bellevue (Marek Šáda)
  9. Grand Cru (Jan Punčochář)
  10. Coda (David Šašek)
  11. Field (David Kašpárek)
  12. Spices (Jiří Štift)
  13. Chateau Mcely (Jan Štěrba)
  14. Francouzská restaurace Obecní dům (Jan Horký)
  15. Divinis (Zdenek Pohlreich)
  16. Aromi (Ricardo Lucque, Robert Loos)
  17. Aureole (Jiří Král)
  18. Miura (Michal Göth)
  19. Ambiente Brasileiro (Martin Matys)
  20. Café Imperial (Zdenek Pohlreich, Michal Pšenička)

7. prosince 2016

MŮJ TIP - Coda





Hotel Aria, Tržiště 9, Praha 1 – Malá Strana
Tel.: +420 225 334 761 
Email: codarestaurant@aria.cz 
www.codarestaurant.cz
Otevřeno každý den 7:00-23:30, terasa od 11:30





Z jídelního lístku:
Kulajda s lesními hříbky (290 Kč)
Silná polévka z hovězí oháňky (290 Kč)
Pravý černý kaviár Osetra, creme fraiche, vařený vaječný bílek (1190 Kč)
Čerstvé tuňákové sašimi (495 Kč)
Pečená kachní játra Foie Gras, meruňková omáčka, domácí zázvorový chléb (495 Kč)
Grilovaná chobotnice, fazole fava (485 Kč)
Italské rizoto s čerstvými hruškami a gorgonzolou (485 Kč)
Papardele s houbami šitake a hlívou (495 Kč)
Taštičky plněné uzeným pstruhem (390 Kč)
Hovězí steak ze svíčkové, restovaný žampion, domácí gnocchi, pancetta (765 Kč)
Tradiční hovězí guláš s karlovarským knedlíkem (595 Kč)
Pečená kachna se zelím, jihočeské drbáky (695 Kč)
Králičí stehno připravené ve vakuu, farmářský špek, mačkané brambory (695 Kč)
Vepřová panenka, smržová omáčka, bramborová kaše se slaninou (695 Kč)
Pošírovaný hřbet z tresky s petrželkovou kašé, karotkou a kapustou (745 Kč)
Tradiční povidlové taštičky se slivovicovým glazé (290 Kč)
Panna cota s vanilkou a čerstvým ovocem (290 Kč)


Upozornění: 
Jedna z nejluxusnějších restaurací v Praze, kde můžete dokonce jíst i u samostatného stolu ve Vrtbovské zahradě nebo na terase s výhledem na celou Prahu. Ceny tomu samozřejmě odpovídají. Levnější je obědové menu, dvouchodové přijde na 490 Kč, tříchodové na 590 Kč. Restaurace patří k hotelu, který je stylizován v hudebním stylu. Šéfkuchař David Šašek pracuje často metodou sous-vide, tedy pomalým vařením ve vakuu. Má k dispozici absolutně čerstvé kvalitní suroviny od nejlepších dodavatelů.

4. prosince 2016

Výsledek referenda

REFERENDUM

Naše zatím poslední Referendum se týkalo vánoční (štědrovečerní) polévky. Měli jste rozhodnout, který druh vám více vyhovuje, jestli rybí nebo hrachová. Poslali jste poměrně hodně hlasů a vaše názory byly velmi zajímavé. Objevila se například třetí možnost: bílá smetanová polévka s rozinkami a ořechy nebo mandlemi. Pokud jde o rybí polévku, je chválen recept pana Štěpničky z Vodňan. Pokud jde o rybí polévku z kapra, mělo by v ní být co nejvíce jiker. Polévka však může být i z mořských ryb. Pokud jde o hrachovou, je její variantou hrášková. Jedna z variant je také houbový krém nebo kuřecí vývar s nudlemi či kvasnicovými knedlíčky. Nicméně výsledek referenda je jasný.

Mezi štědrovečerními polévkami zvítězila s drtivou převahou rybí nad hrachovou


V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 5. 12. 2016.

2. prosince 2016

Zápisník labužníka 2/12/2016
















Opět jedno aktuální téma. Na  regálech obchodů se od čtvrtka 17. listopadu začaly i u nás objevovat láhve s červeným vínem označeným jako Beaujolais Nouveau nebo Beaujolais Villages. Na propagačních plakátech se toto víno označuje také jako Beaujolais Primeur. Často se mě lidé ptají, jestli si mají to víno koupit, jestli je opravdu tak výjimečné, jak hlásá reklama. Třikrát jsem už na to téma hovořil v televizním zpravodajství, ale teď už mě nezvou, zřejmě proti mému názoru protestovali obchodníci.

         Jak to tedy je?
         Do roku 1985 bylo víno z odrůdy Gamay, která se pěstuje v oblasti Beaujolais (a také v přilehlém Beaujolais Villages) na trhu pouze v sudech. Do lahví se nedávalo. Bylo to prostě „sudové víno“, jaké známe i u nás. Prodávalo se lacino ve vinařských sklípcích, čili jak říkáme my v Česku, ve vinotékách. Nebylo pokládáno za příliš kvalitní a přibližně tři měsíce po příchodu na trh už se podle odborníků „nedalo pít“. Nevydrželo prostě delší zrání. Čas strávený v sudech mu neprospíval, nýbrž ubližoval. Mnozí milovníci vína proto Beaujolais označují za podřadný mok, jehož hlavním úkolem je upoutat pozornost na oblast, kde se produkuje řada kvalitních vín, jež však čelí silné místní a zahraniční konkurenci.  
        Beaujolais je víno z odrůdy Gamay, která pochází z vinic o rozloze 16.000 hektarů v regionu mezi Lyonem a Mâconem. Víno je charakteristické silnou vůní s ovocným buketem. Mladé beaujolais je tradičně ovocné, svěží víno, které se snadno pije. Vyznačuje se jemnými tříslovinami a středním tělem. Doporučuje se podávat vychlazené na 11°C až 13°C. Vinaři z Beaujolais pěstovali odrůdu Gamay už velmi dlouho, v padesátých letech minulého století se dokonce tato odrůda stala nejčastěji pěstovanou v uvedené oblasti. Mimo své rodiště se však prodávala jen málo. A vinaři byli samozřejmě nespokojení s výdělkem a hledali způsob, jak ho vylepšit.
        Až pak přišel vinař Georges Duboeuf, jeden z nejvýznamnějších vinařů v oblasti Mâconu (a jehož rodina pěstuje víno už po čtyři století), s geniálním nápadem: ustanovit třetí čtvrtek v měsíci listopadu jako den, kdy „přichází nové Beaujolais“ a vyvolat kolem tohoto data velkou reklamní kampaň. Základem kampaně bylo tvrzení, že „podle kvality nového Beaujolais se ihned pozná, jaký bude tento ročník i v případě jiných odrůd, jestli dobrý nebo špatný“. I ti odborníci, kteří si kvality vína Beaujolais příliš neváží, nemohou popřít fakt, že šlo o geniální a triumfální marketingový počin, který Duboeuf vymyslel. Ve Francii i jinde se k jeho degustaci pořádají společenská setkání. Pamatuju si, jak na konci osmdesátých let žila už od začátku listopadu celá Paříž v horečném očekávání „nového Beaujolais“, lidé na ulicích diskutovali o jeho kvalitě a když nastal kýžený čtvrtek, viděl jsem spoustu lidí, kteří si pyšně nesli domů tašky plné vína.
         Duboeufovi se tedy nápad vyplatil.
         Když bylo Georgesovi osmnáct let, odešel ze studií a začal vést firmu společně se svým bratrem. Duboeuf se oženil s přítelkyní Rolande na začátku šedesátých let a dnes má s ní dvě děti, dceru Fabienne a syna Francka. Značka L’Ecrin Mâconnais-Beaujolais se stala od roku 1964 nejznámějším vínem v oblasti. V roce 2007, kdy bylo Georgesovi 74 let, předal vedení firmy synovi Franckovi. Duboeufova firma dává nyní na trh v pěti vinařstvích kolem čtyř milionů lahví Beaujolais Nouveau. V posledních pětačtyřiceti letech prodali více než 70 milionů lahví. 
         Nové Beaujolais tedy přichází každý třetí čtvrtek v listopadu již od roku 1985 a proslavilo se postupně po celém světě. Doslova ho zbožňují Japonci, kteří se v posledních letech stali hlavními zahraničními klienty producentů mladého vína z Beaujolais. Do země vycházejícího slunce vždy odchází na sedm milionů lahví. Převážejí ho speciální letadla, naplněná až po střechu pouze lahvemi. Daleko za Japonskem jsou na druhém místě USA s počtem 1,8 milionu lahví. Úspěch mladého Beaujolais tkví ovšem především v rozsáhlém marketingu, který neutuchá ani dnes. Jen rozhlasová kampaň ve Francii, kde se tohoto vína prodá tradičně nejvíce, letos zahrnuje odvysílání 310 reklamních spotů na čtyřech celostátních stanicích. Všechny reklamy na Beaujolais Nouveau však musí končit povinným zákonným dovětkem „Nadměrné pití alkoholu je nebezpečné pro zdraví, je nutné ho konzumovat s mírou“.
         Letošních asi 750.000 hektolitrů nového beaujolais představuje zhruba 100 milionů lahví o obsahu 0,75 litru. Letošního zářijového vinobraní se zúčastnilo více než 20.000 sběračů a nosičů. Víno z odrůdy Gamay je od konce minulého století asi vůbec nejznámějším mladým vínem na světě. Ačkoli na českém trhu se objevuje už od začátku padesátých let, v České republice se přesto zatím nijak zvlášť neprosadilo. Úspěšně mu zde totiž (zvláště v poslední době) konkurují česká a moravská mladá vína, jimž se u nás říká „svatomartinská“. Přicházejí na trh obvykle 11. listopadu (na svátek Svatého Martina) a jejich kampaň je bezesporu kopií kampaně beaujolaiské. Je to paradox, neboť je známo, že svatý Martin byl zapřísáhlý abstinent. Nelze však popřít, že konzumace českých a moravských mladých vín od roku 2005, kdy „svatomartinská“ kampaň začala, výrazně stoupla. Tehdy činila roční produkce 125.000 lahví, od roku 2012 se udržuje nad dvěma miliony. Přesto si já osobně dám raději svatomartinskou husu než takzvané svatomartinské víno.
        Dovolím si na závěr dát svým čtenářům radu: užijte si Beaujolais, dokud je opravdu nové a čerstvé. Ale po Novém roce už ho moc nekupujte. Natož pak na jaře nebo na začátku léta, kdy se pořád ještě v českých supermarketech nějaké lahve s tímto označením objevují. To už prostě není Beaujolais Nouveau, nýbrž Beaujolais Vieux.

1. prosince 2016

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva agentury AFP: na zasedání vědců a významných šéfkuchařů ve španělském San Sebastianu byl přijat názor, že tajemství chuti možná nespočívá pouze ve složení jídel a ve funkci chuťových pohárků na jazyku, nýbrž také v labyrintu neuronových spojů. 
             „Nic tak nepovzbuzuje mozek jako potrava, dokonce ani sex,“ řekl psycholog z britské Oxfordské univerzity Charles Spence během setkání vědců a kuchařů na kongresu Brainy Tongue ve Španělsku. Název akce Brainy Tongue lze přeložit jako „inteligentní jazyk“.
            Šéfkuchaři, biologové, chemici, fyzici, neurologové a psychologové vnášejí do vaření vědecké poznatky. To tvrdí Joxe Mari Aizega, ředitel Baskického kulinářského centra pro gastronomické vzdělávání a výzkum v San Sebastiánu. „Ve světě, kde chutě a vůně dobré kuchyně budou moci brzy cestovat ve virtuální realitě, se už nehovoří o způsobech krájení mrkve a o přípravě polévky, ale o tom, jak vytvořit zkušenost,“ říká baskický šéfkuchař Andoni Luis Aduriz.
           V San Sebastiánu o tom diskutoval s britským šéfkuchařem Hestonem Blumenthalem a s vědci z Kolumbijské či Oxfordské univerzity, mezi nimi i s Charlesem Spencem, který se zabývá vztahy mezi výživou a mozkem. Tento psycholog vytvořil s britským šéfkuchařem a předním představitelem molekulární kuchyně Jozefem Youssefem projekt Kitchen Theory spočívající v tom, že v kuchyni aplikuje své objevy z laboratoře.
         „To, co se děje v ústech, je jen jedním z málo významných aspektů v chuťovém prožitku,“ říká Aduriz. Podle Kitchen Theory je kuchyně spíše hrou s emocemi, než prací s chutěmi. Například dezert na bázi cukrové vaty umožňuje především vrátit se myšlenkami do dětství a z toho plyne potěšení z jeho konzumace. Tóny odpovídají barvám a barvy zase připomínají chuť. Cílem kuchyně je kultivovat pět smyslů. Prezentace pokrmu - osvětlení, barvy - je tu zásadní, podobně jako v reklamě. „Jako šéfkuchař se přestáváte soustřeďovat jen na menu, chuť a složení jídla a přihlížíte ke všem dalším smyslovým aspektům,“ vysvětluje Jozef Youssef.
         Heston Blumenthal byl jedním z průkopníků této metody ve své restauraci Fat Duck, kterou britský časopis Restaurant Magazine v roce 2005 v anketě San Pellegrino Award označil za nejlepší restauraci na světě. „Heslem mé gastronomie je působení na více smyslů,“ říká. Ve spolupráci s Charlesem Spencem objevil, že ústřice vyniknou lépe, když se pojídají za zvuků vlnobití moře. Podával tedy tuto pochoutku ve skořápce obsahující iPod přehrávající hukot vln. Pečlivě také volil názvy svých pokrmů. Spolu se španělským šéfkuchařem Ferranem Adriou je Blumenthal průkopníkem spojení vědy a vysoké kuchařiny, kterou chce Brainy Tongue podporovat.
       „Zpočátku bylo možno vědce spolupracující s šéfkuchaři spočítat na prstech jedné ruky,“ připomíná belgický bioinženýr Bernard Lahousse. „Někdy jsme příliš skeptičtí, ale šéfkuchaři nám otevírají naše zorné pole,“ dodává.
        Jeho podnik dnes sdružuje šéfkuchaře, vědce a analytiky. „Musíme spolupracovat: budoucnost tkví v odvážném propojování z různých úhlů,“ vysvětluje Lahousse, expert na food-pairing spočívají v hledání harmonie ingrediencí a v analýze jejich molekulárního složení. Zjistili například, že čokoláda se velmi dobře hodí k jahodám, ale také k sojové omáčce a kuřeti, nebo že kiwi sdílí molekuly s plody moře a ústřice jsou delikátní pochoutkou kombinované právě s kiwi.