Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.

Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.

25. února 2016

Dernier Cri



Žhavou novinkou tohoto týdne je článek v časopisu Gastro&Hotel o nejdůležitějších trendech v gastronomii pro rok 2016. Na první pohled se zdá, že zde není nic zcela radikálně nového, avšak některé aspekty jsou bezesporu zajímavé. Vybral jsem několik nejzajímavějších.
         V módě prý bude například využívání Microgreens –  což jsou drobné zeleninové lístečky, sklízené krátce po vyklíčení rostlin. Používají se pro zdobení a dotváření jídla jak po vizuální, tak po chuťové stránce. Microgreens nabízejí širokou škálu chutí, barev i tvarů. Jsou bohaté na živiny a pěstované „udržitelným“ způsobem, nezatěžujícím životní prostředí. 
        Daleko více a častěji se prý bude v gastronomii používat hmyz, který je bohatý na proteiny a přátelský k životnímu prostředí. Ohlašuje se rovněž návrat k starověkým obilovinám – qinoa, laskavec, milička nebo pšenice Khorasan, stejně jako k využívání mořských řas a listů kořenové zeleniny.
        Do kapitoly „minimalizace odpadu“ je zařazena snaha o maximální využití surovin. Tento trend propaguje například maximální využití zeleninových šlupek. Daleko větší význam bude mít totiž „domácí vaření“ nebo alespoň pokrmy, které vypadají, jako kdyby byly uvařeny doma, ne v restauraci. To znamená mimo jiné také větší využívání nakládaných a konfitovaných pokrmů. Zásadně se ovšem s tímto trendem neslučuje využívání bujonu z kostky. Základ pro polévky a omáčky musí vznikat doma, z poctivého vývaru.
        Pokud jde o trendy v exotických nebo etnických gastronomiích, větší oblibu si prý získají tyto kuchyně: afro-asijsko-americká, korejská, japonská v kombinaci s mexickou (ramenritto, Ramen Tacos), patří sem také zkoušení netradičních ingrediencí jako je kurkuma, avokádo, spirulinu (vláknité sinice pro přípravu vitaminových tablet), listy řepy, používání vodního melounu nebo květů chryzantém. 
        Poprvé se už před několika lety ohlásil trend který tvrdí, že nepřitažlivější magnet pro restaurace je mít „vlastní příběh“. Letos prý tato snaha ještě zesílí. Znamená to posílení autentičnosti. Příběh se může týkat uměleckého přístupu kuchařů, řemeslného zpracování či výjimečnosti ingrediencí, například těch, které „používala vaše babička“. Zákazník si chce nejen pochutnat, ale chce slyšet opravdový příběh, kterému uvěří.
         Dalšími trendy je nabízení neotřelých nápojů na bázi áloe, kokosu či břízy. Nalézání nových rostlinných zdrojů bílkovin, např. ze špaldových obilovin či pšenice Khorosan. Změna sladidla – propaguje se používání nektarů nebo javorového sirupu – tyto šťávy jsou přirozeně sladké s výraznou chutí, navíc se jich spotřebuje méně než cukru. Vajíčka a oleje budou opět populární. V módě bude používání nasekaného a zmraženého ovoce do pokrmů. Náhrada za mléko: mandlové, sojové či rýžové mléko. Důraz na používání surovin bohatých na vlákniny. A nakonec nová módní superpotravina: mochyně peruánská (Physalis Peruviana). Kanárkově žluté plody s vysokým obsahem vitamínu C budou prý v daleko větší oblibě a najdete je i na pultech běžných supermarketů. Stále větší počet zahrádkářů se snaží mochyni vypěstovat ve skleníku nebo doma za oknem. 

24. února 2016

MŮJ TIP Le Terroir





Vejvodova 1, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 602 889 118
E-mail:rezervace@leterroir.cz
www.leterroir.cz
Otevřeno Út-So 16:00-23:00




Z jídelního lístku:
Kachní foie gras paštika, espuma, jeřabiny, pistácie, hruška, brioška
Mušle svatého Jakuba, lososový kaviár, řasy wakame, topinambur, ricotta, artyčoky
Carpaccio ze svíčkové anglerského skotu, dresink hoisin, majonéza, tapioka, celer
Pečený a smažený bůček ze saalowského selete, vepřové líčko, čočka beluga, hlíva ústřičná
Marinovaná a pošírovaná sous vide makrela,dýně, crème fraîche, pekanové ořechy, mléko
Grilovaný a smažený telecí brzlík, bramborové pyré, lanýžový olej, kedlubna, křepelčí vejce
Grilovaná ryba, sépiové linguini, pernod beurre blanc, fenykl, šťovík, dijonská hořčice
Grilované prso a smažené stehno holuba z Anjou, foie gras, celer, kaštany, třešně v griotce
Pomalu dušená hovězí loupaná plec, černé lanýže, červená řepa, květák, demi-glace
Grilované prso a konfitované stehny kachny z Nantes, ravioli dim-sum, červené zelí
Domácí pralinky

4 chody 1390 Kč
6 chodů 1690 Kč
8 chodů 1890 Kč


Upozornění: 
Několik měsíců zde bylo prázdno, nyní podnik pod starým názvem, avšak s novým majitelem a novým šéfkuchařem znovu otevřen! Je to tedy prakticky nová restaurace. V kuchyni Jana Punčocháře vystřídal Pavol Pavlík, který kráčí úspěšně v Honzových stopách. Systém menu (můžete si libovolně vybírat z jednotlivých pokrmů) prý není bez výjimek. Upozorňuji zejména na vynikajícího holuba z Anjou, lepšího jsem snad nikdy nejedl. 

21. února 2016

Výsledek referenda

REFERENDUM

V minulém Referendu jsme se vás zeptali, kterou z těch nejjednodušších zeleninových polévek máte raději. Jestli česnečku čili oukrop nebo polévku pórkovou. Některé názory: u oukropu záleží na kvalitě česneku, nejlepší je „ten náš“ (z Moravy). Česnečka musí být hodně silná, jinak nemá cenu. Jedna z hlasujících dává do pórkové polévky místo šlehačky ztracené vejce jako do kulajdy! Pokud hlasovaly dámy, bylo cítit mírnou nedůvěru k následkům pojídání česnečky. Přesto však mělo Referendum dostatečný počet hlasů a výsledek je jasný:


Mezi polévkami těsně zvítězila česnečka nad pórkovou! 


V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 22. 2. 2016.

19. února 2016

Zápisník labužníka 19/2/2016



Do věčných lovišť odešel jeden z mých nejlepších kamarádů – Bořek Šípek. Dívám se na vázy, které jsem od něho při různých příležitostech dostal - a je mi smutno. Psalo se a bude se ještě hojně psát o Bořkovi jako „hradním“ architektovi, vynikajícím skláři, světoznámém designerovi atd atd. Ale málokdo napíše něco o Bořkovi coby úžasném milovníkovi a znalci jídla. A byla by škoda to neříct a nevědět.
Několik let byl majitelem thajské restaurace Arsenal v Praze. To nebyla náhoda nebo móda. Bořek žil mnoho let v Amsterdamu, kde se to asijskými restauracemi jen hemží, najdete je skoro na každém kroku. A jedna thajská sídlila dokonce přímo v domě, který patřil jemu. Měl dokonce ve svém bytě okýnko, které vedlo přímo do kuchyně této restaurace, takže mu kuchař mohl servírovat dobroty rovnou na stůl. A protože Bořek sám rád a dobře vařil (přesvědčil o tom mnohokrát své přátele, které zval na vlastnoručně připravené menu do svých bytů a domů), naučil se brzy ovládat také thajskou kuchyni. Jezdil velmi často do Thajska a poznal tu kuchyni opravdu zblízka. A když v Praze po svém návratu žádnou pořádnou thajskou nenašel, otevřel ji sám. Měl thajské kuchaře. A naučil vařit thajsky i některé své kamarády, například zpěváka Karla Černocha. 
           Bořek samozřejmě sám osobně podnik vyzdobil, což mohlo někomu připadat netypické, nebyla to tradiční thajská atmosféra. Mně se však interiér líbil. Chodil jsem tam často. Jen namátkou vzpomínka na některé tamější lahůdky: moc mi chutnala polévka tom ka gai, v níž bylo kromě kuřecího masa i kokosové mléko a siamský zázvor. Výborná byla pečená kachna pedd a-roy, k níž se podával salát som tum nebo pomelo. Ještě teď cítím na jazyku chuť thajské ryby zvané pla rad pik. Jako dezert byla téměř vždy servírována kokosová zmrzlina.
Potom otevřel Bořek vedle Arsenalu ještě i krámek nazvaný Šípek Bistrot, něco jako lahůdkářství, unikátní místo, kde se prodávaly nejlepší sýry, nejlepší šunky, oleje (včetně skvělých lanýžových), vína a další lahůdky. Mohli jste si dát i sklenku vestoje. Zpočátku tam chodili hlavně cizinci, kteří žili trvale v Praze a kterým zboží tohoto druhu a této úrovně chybělo. Pamatuju si na krásnou Japonku s malým dítětem, na urostlého Američana v obleku bankéře, prošedivělého muzikanta z Toronta, francouzského novináře z Lyonu i italského kuchaře z Piemontu. Potom, začalo rychle přibývat českých štamgastů. Bagety plněné tenoučkými plátky nejkvalitnějších sušených šunek jako je Pata Negra, Jamon Jabugo, San Daniele, Prosciutto di Parma a dalších, plátky sýra jako je Langres, Brie de meaux, Fourme d´Ambert, Vacherin, Mimolette a podobně. Znáte třeba bresaolu? Nebo pastrami? To vše zde bylo k mání. U Šípka se scházelo úžasné společenství lidí, kteří se poznávali přes společné chutě a stávali se přáteli. Tam jsem se seznámil s hercem Jaroslavem Duškem i s fotografem Saudkem. Přivedl jsem tenkrát Bořkovi mladého kuchaře Mirka Kalinu, ten zrovna začínal svou kariéru, dnes patří mezi nejlepší kuchaře v zemi. Málokdo ví, že Bořek byl autorem velkolepého „hradního“ rautu při podpisu smlouvy o vstupu České republiky do NATO. 
Později vznikla vedle krámku ještě i další restaurace, v níž vařil Kalina fine-dining. Bořek však nebyl tím správným podnikatelem. Bral to spíše jako své hobby a tak se často stalo, že provoz haproval a nevydělávalo se tolik, kolik se vydělávat mělo a mohlo. A tak všechny tyto tři báječné podniky po nějaké doby ukončily činnost. Bohužel. Dodnes se mi po nich stýská.
           Jezdil jsem s Bořkem i do Vídně, kde tenkrát učil na výtvarné akademii. Bral mě sebou, protože zřejmě potřeboval parťáka pro návštěvy skvělých restaurací. Večer jsme chodili na Naschmarkt, do stánku pana Urbánka, kde se po práci scházeli na skleničku nejlepší vídeňští šéfkuchaři té doby. 
          A potom, když začal Bořek Šípek učit na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, přemluvil děkana Zdeňka Fránka, aby otevřel dva ateliéry, ve kterých se bude umění a architektura spojovat s gastronomií! A povolali mě, abych jim s tím pomohl. Začali jsme společně připravovat studijní obor nazvaný Umění gastronomie, z něhož se měla později vyvinout katedra aristologie, první u nás.  Tento projekt se také bohužel nepodařilo dotáhnout do realizace, příčiny byly ovšem mimo nás. Avšak díky Liberci a Bořkovi a ohlasu, který aristologie vyvolala, učím teď tento obor na univerzitě Humanitas ve Vsetíně. Bez Bořka Šípka by se to nepodařilo.
          Naposled jsem ochutnal jeho lahůdky před rokem, ve vinárničce na Maltézském náměstí. Přinesl jen tak, pro pár kamarádů, plné tácy zajímavých jednohubek. Dnes najdete před tou vinárničkou Bořkovu lavičku, věnovanou památce jeho kamaráda Václava Havla. 
          A nedávno, na vernisáži jeho výstavy v Tančícím domě, jsme si slibovali, že zajdeme někam na dobrý oběd. Už jsme to nestihli.
          Bude mi moc chybět, ten prima člověk s velkým Č.

18. února 2016

Dernier Cri




Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o úmrtí muže jménem Antonio Docampo García. Tento Španěl se dožil 107 let! Avšak co je na tomto případu zajímavé a doslova šokující, je přiznání jeho příbuzných: Antonio od svých dvaceti let nikdy nepil vodu! Pil však hojně a často červené víno! Muž galicijského původu ignoroval všechny odborné teorie o správné výživě, ba dokonce jimi opovrhoval. Pro všechny odborníky na zdravý životní styl je to jistě dosti znepokojivá informace. Antonio prý vypil každý den aspoň čtyři lahve kvalitního červeného vína! Obvykle prý (podle svědectví jeho příbuzných) vypil dvě lahve vína k obědu a další dvě k večeři. A nepopíjel prý víno jen tak po doušcích, jak to milovníci vína dělají. Nebylo pro něho ničím neobvyklým vypít litr a půl vína naráz! Antoniův syn Miguel Docampo López prohlásil, že jeho otec běžně vypil asi 200 litrů vína za jediný měsíc. A nikdy ani sklenku vody!
          Antonio Docampo García pocházel z města Vigo v severozápadním Španělsku. Měl vlastní vinici a byl zakladatelem vinařské společnosti Bodegas Docampo. Tu nyní řídí jeho synovec Jerónimo Docampo. Většinu vyprodukovaného vína Antonio prodával, ale vždy si nechával určité menší množství sám pro sebe. Když vyprodukoval 60.000 litrů vína, nechal si tři tisíce litrů pro sebe. 
          A ještě jedna aktuální zpráva: devadesáti let se v plném zdraví dožil Paul Bocuse, legendární šéfkuchař, jehož restaurace v Collonges-au-Mont-d'Or u Lyonu drží tři hvězdičky od Michelina už rekordních 51 let! A tento muž podle vlastních slov pije denně aspoň půl litru dobrého vína!

          Pro české labužníky mohou mít tyto zprávy význam přímo zásadní: Každý den se totiž objevují v našich médiích zcela zaručené zprávy o výsledcích odborných studií dietologů a vědců všeho druhu, v nichž se oznamuje, co by měl člověk jíst a pít, aby si prodloužil život a ubránil se nemocem. Nedávno jsem četl, že dospělý člověk by měl vypít každý den litr zeleného čaje a kromě toho ještě další tři litry pramenité vody! A měl by se vyhýbat alkoholu a kávě! Bouřlivé diskuse vedou vegetariáni s milovníky masa, abstinenti s milovníky vína nebo piva. Zdá se, že nás už nic v tomto směru nepřekvapí. Leda snad zpráva, že se dožil stovky nějaký Čech, který nikdy nepil vodu, nýbrž zásadně pouze pivo!

17. února 2016

MŮJ TIP Alforno






Petrské náměstí 4, 110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 316 011
E-mail.:  info@al-forno.cz
www.al-forno.cz
Otevřeno denně 11:00-23:00



Z jídelního lístku:
Dýňová polévka z opečeným chipsem z vepřového líčka (75 Kč)
Polévka z pečené cibule s krutonem (58 Kč)
Foccacia rosmarino e aglio (65 Kč)
Foccacia s ricottou a sušenými rajčaty (88 Kč)
Vitello tonnato (175 Kč)
Ravioli z červené řepy plněné kozím sýrem (158 Kč)
Grilovaná mozzarella v parmské šunce, míchaný listový salát (175 Kč)
Lasagne s boloňským ragú (188 Kč)
Spaghetti aglio olio peperoncino s pancettou (158 Kč)
Gratinované rigatoni se špenátem, kozím sýrem a sušenými rajčaty (170 Kč)
Risotto s dýní a čerstvou salsicciou (168 Kč)
Pizza Margherita (138 Kč)
Ossobuco alla milanese (358 Kč)
Pečená vepřová kotleta na česneku a šalvěji, cizrnové pyré (245 Kč)
Pomalu pečená hovězí líčka na zelenině a víně chianti, gorgonzolová polenta (258 Kč)
Grilované jehněčí kotletky na bylinkách, špenát na česneku, pečená karotka (395 Kč)
Tiramisu (128 Kč)
Panna cotta al caffee con caramello (125 Kč) 


Upozornění: 
Na náměstíčku pár kroků od centra najdete v každé době autentickou italskou hospůdku se skvělou pecí, v níž se peče většina jídel, včetně vynikajících foccacií. Zvlášť upozorňuju na Ossobuco, telecí koleno s morkovou kostí uprostřed, dušené po milánsku se zeleninou a podávané se šafránovým rizotrm. Mají zde i mé oblíbené bílé víno z Piemontu: Roero Arneis. V létě je venku příjemná zahrádka, v zimě teplíčko od pece.

14. února 2016

Výsledek referenda

REFERENDUM

V minulém Referendu jsme se vás zeptali, jestli máte raději české lívance nebo belgické wafle. Některé názory: pokud jde o wafle, jsou dva základní typy, bruselské (Brussels waffles) a liègské (Gaufre de Liège). Bruselské jsou připraveny z kynutého těsta a pivních kvasinek. Wafle z Liège (Lutychu) jsou hutnější a sladší, bez pivních kvasinek. Lívanec prý potěší půnebí panovníkovo stejně jako chalupníkovo. Výsledek tohoto souboje je však naprosto jednoznačný:

Mezi moučníky s převahou zvítězily lívance nad waflemi! 


V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 15. 2. 2016.