Dernier Cri

Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva v Hospodářských novinách, že firma Karlovarské minerální vody (KMV), která je výrobcem a distributorem minerální vody Mattoni, jedná o převzetí aktivit firmy PepsiCo v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Majitel KMV Alessandro Pasquale odhaduje, že skupina letos dosáhne rekordního obratu přes osm miliard korun. KMV už letos získaly distribuci PepsiCo v Bulharsku, americký koncern se předtím zbavil i svého chorvatského zastoupení. 

Už delší dobu je možné v nápojových automatech Very Goodies, které patří společnosti KMV, koupit kromě lahve vody Mattoni i lahev limonády Pepsi. Její výrobce v Česku automaty neprovozuje a KMV zase nemají vlastní kolové nápoje. Propojení těchto značek může být už brzy ještě těsnější. Šlo by o spojení největší domácí firmy na českém nápojovém trhu a společnosti, která je dvojkou na trhu globálním, ale v Česku se jí výrazněji uspět nedaří. Firma PepsiCo prodává v Česku nejen limonády Pepsi, ale i vody Korunní, džusy Toma, ale také slané pochutiny včetně populární značky chipsů Lays. Veškeré know-how by zůstalo americké centrále PepsiCo a KMV by podnikaly pod její licencí. Zatímco KMV, které se většinou svých produktů orientují na stolní či minerální vody, v poslední době rostou, společnosti PepsiCo se minimálně na českém a slovenském trhu dlouhodobě nedaří získat významný tržní podíl. Důvodem je také silná pozice lokálního výrobce limonád, firmy Kofola. Akvizici nahrává několik dalších okolností. Jednak snaha PepsiCo zbavovat se podnikání na neperspektivních trzích. V duchu této strategie už dříve opustila například chorvatský nebo bulharský trh. Distribuci v Chorvatsku získal největší domácí konkurent KMV, společnost Kofola, která je v adriatickém regionu v poslední době velmi aktivní.

Obchod by mohl být oznámen ještě do konce roku.

Každý obyvatel Česka prý loni vypil v průměru 215 litrů nealko nápojů. Více než polovina byly limonády, čtvrtina vody, započtena není kohoutková voda. Statistiku uvádí Svaz výrobců nealkoholických nápojů. Celosvětově je nejúspěšnější firma CocaCola, PepsiCo je na druhém místě. V Česku je jedničkou Kofola.

Společenství firem ovládané italskou rodinou Pasquale se v posledních letech soustředilo na expanzi mimo Česko a Slovensko. Silnou pozici si vybudovalo v Maďarsku, kde firma skrze nedávno koupené značky společnosti Szentkirályi − Kékkúti Mineral Water letos podle svých předpokladů utrží přes miliardu korun. Díky tomu, že lidé pijí více vody a méně slazených nápojů, posilují právě KMV. Platí to i letos. Za první tři čtvrtletí roku dosáhly KMV tržeb ve výši 6,4 miliardy korun, meziročně o 12 procent víc.

MŮJ TIP - Tiskárna

Jindřišská 22, Praha 1
Tel.: +420 602 448 854
Email: info@restauracetiskarna.cz
www.restauracetiskarna.com
Otevřeno každý den 11:00-24:00

Z jídelního lístku:
Špenátový krém s chlebovými krutony (35 Kč)
Fazolová polévka s klobásou (35 Kč)
Silný kuřecí vývar s masem a celestýnskými nudlemi (35 Kč)
Cuketové placky se sýrem a bylinkami, máslový kuskus (119 Kč)
Anglický roastbeef z býčí roštěné v pikantní marinádě (145 Kč)
Taštičky z nudlového těsta plněné hovězí oháňkou, zeleninové ragú (245 Kč)
Selečí rolka s tymiánem, šťouchané brambory, jablečný křen (119 Kč)
Smažený karbanátek s uzeným masem, bramborové pyré, rajčatový salát (119 Kč)
Znojemská hovězí pečeně špikovaná slaninou, jasmínová rýže (119 Kč)
Vepřová krkovice na česneku, kysané zelí, špekové knedlíky (119 Kč)
Kukuřičné kuře na paprice se zakysanou smetanou, cibulová taroňa (119 Kč)
Svíčková na smetaně s kynutým houskovým knedlíkem (129 Kč)
Krupicová kaše s čokoládou a máslem (35 Kč)
Drobenkový koláč s tvarohem a meruňkami (35 Kč)
Ořechová roláda se šlehačkou (35 Kč)
Domácí Tiramisu (35 Kč)

Upozornění: 

Nově otevřená jídelna s lidovými prvky patří do objektu bývalé tiskárny cenin. Jelikož je sestrou už dříve otevřené (a dnes velmi oblíbené) restaurace Mincovna (na Staroměstském náměstí), staví podobně jako ona svůj jídelní lístek často na starých českých receptech – v tomto případě například od autorek jako Marie Trachtová nebo Hanna Dumková. Interiér sice působí poněkud chladně, avšak doufejme, že se brzy zabydlí spokojenými hosty – a zvláště v létě, kdy bude k dispozici i zahrádka, bude zde útulno.

Výsledek referenda

REFERENDUM
Naše zatím poslední Referendum se týkalo bramborových příloh k pečenému kuřeti. Navrhli jsme dvě varianty: hranolky nebo kaši. Některé názory: hranolky prý volí jen ti, co neumějí udělat dobrou kaši. Variantou je vařená rýže. Hranolky preferují hlavně v německy mluvících zemích. Kaše je nejlepší z moučných brambor pečených ve slupce a pak oloupaných a rozetřených s hrubou solí. Ideální je se smetanou a máslem. Jedna hlasující překvapivě ke kuřeti preferuje bramborový knedlík. Nejlepší kaše je konkrétně podle receptu Joëla Robuchona. Nicméně výsledek je jasný, naprosto jednoznačný.

Mezi bramborovými přílohami k pečenému kuřeti zvítězila s převahou kaše nad hranolky! 

V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 27. 11. 2017.

Zápisník labužníka 24/11/2017

Když Karel Čapek napsal knihu fejetonů Jak se co dělá a v ní (v roce 1936) kapitolu nazvanou Jak se dělají noviny, nezmínil se ani jediným slovem o gastronomii neboli „vaření“ nebo „receptech“. V té době totiž žádné české (a zřejmě ani žádné zahraniční) noviny o vaření prostě pravidelně nepsaly. A v žádné redakci tehdy tedy neexistoval redaktor či redaktorka, jehož (jejímž) jediným úkolem bylo řídit gastronomickou rubriku a naplňovat ji téměř denně recepty a podobnými víceméně kuchařskými texty, jak je to dnes nejen u nás. V současné době ovšem není v této zemi jediné médium (včetně novin, tedy deníků), které by nemělo gastronomickou rubriku, hojně zaplňovanou články svých redaktorů či externistů.

A zde je ten problém.

Kdo jsou ti lidé? Jaké mají vzdělání? Co je opravňuje psát o jídle, o vaření, o všech těch vysoce odborných věcech?

Prozradím vám to. Jediným vzděláním těchto redaktorů je obvykle žurnalistika, tedy vysoká škola vzdělávající lidi píšící. A na těchto školách se o vaření a jídle nepřednáší. Až na výjimky, k nimž dojdeme. Jednou z těchto výjimek je katedra aristologie, tedy vědy o gastronomii.

S tou aristologií je to složité.

Americký spisovatel Rex Stout nazval jeden ze svých detektivních románů, v nichž hlavním hrdinou je tlustý detektiv Nero Wolfe, Poison à la carte (Jed na jídelním lístku). Příběh začíná takto:

Jednou v únoru řekl Wolfovi Lewis Hewitt (milionář a pěstitel orchidejí, jehož Nero Wolfe jednou zbavil zapeklitého problému), že Deset aristologů by si přálo, aby pro ně Fritz Brenner připravil každoroční večeři, která bude jako obvykle podávána prvního dubna, na Brillat-Savarinovy narozeniny. Na to Wolfe řekl, že o Deseti aristolozích v životě neslyšel. Hewitt mu vysvětlil, že to je skupina deseti mužů, kteří sledují ideál dokonalosti v jídle a pití, a on je jedním z nich. Wolfe se otočil jako na obrtlíku a sáhl po slovníku, který ležel na svém místě v rohu jeho psacího stolu. Poté, co se do něj podíval, prohlásil, že „aristologie“ znamená vědu o gastronomii. Řekl, že proto považuje těch Deset za deset nedouků, protože gastronomie není věda, nýbrž umění.

Těch deset mužů, kteří sami sebe nazývali aristology, bylo zajisté dosti obeznalých ve věcech gastronomie, leč při vší úctě byli to amatéři. Byli to amatérští teoretici, nebyli profesionálními kuchaři ani profesionálními vědci, byli jen milovníky tohoto tématu a přemýšleli o něm. Jeden z nich, Benjamin Schriver, lodařský magnát, každoročně prvního září posílal do Timesů dopis, v němž veřejně odsuzoval používání křenu jako přísady k ústřicím. To samo o sobě už naznačuje, jak na tom ti lidé byli a oč jim šlo.

Tak tedy Nero Wolfe se domníval, že gastronomie není věda, nýbrž umění. Leč věda o gastronomii (i kdybychom ji pokládali za umění) může existovat a existuje. Rex Stout zřejmě nevěděl, že už v roce 1835 se tento termín objevil ve velmi respektovaném slovníku Oxford English Dictionary jako označení vědy o gastronomii. Slovo vzniklo z řeckého άριστον (ariston), které znamená „snídani“ nebo „oběd“. Za prvního aristologa se prohlásil australský vědec Edward Abbot, když publikoval v roce 1864 knihu Cooking for the Many. My dnes za nejslavnější aristology považujeme dva Francouze: jedním je Jean-Anthelme Brillat-Savarin (1755-1826), autor knihy Fyziologie chuti, a druhým Alexandre-Laurent Grimod de La Reynière (1758-1837).

V současné době se aristologie učí na několika univerzitách ve světě, kateder je asi osmnáct, ta devatenáctá vznikla před třemi lety i u nás, a sice na Univerzitě Humanitas ve Vsetíně. Měl jsem tu čest stát u zrodu této katedry a pyšně oznamují, že v pondělí 11. září tohoto roku bylo slavnostně promováno prvních sedm aristologů, absolventů studia s bakalářským titulem. Tři jsou ze Slovenska, čtyři z Čech. Tento čin, ať chcete nebo nechcete, vstoupí do historie české gastronomie a nikdy už ho odtamtud nikdo nevymaže.

Dovoluji si tedy uvést na tomto místě jména prvních sedmi bakalářů aristologie, o nichž (doufám) v budoucnu ještě uslyšíme: jsou to Adriana Ihringová, Bea Karelová, Renáta Andrlíková, Věra Riedelová, Simona Václavíková, Karel Tomek a Robert Ihring.

Máme zde tedy prvních sedm odborně vzdělaných lidí, kteří mohou se vší zodpovědností učit na středních školách „hotelového“ typu, ale také mohou být odbornými novináři, specialisty na gastronomickou rubriku. Mezi povinnými předměty tohoto studia byly jak přednášky z pedagogiky, tak přednášky z žurnalistiky.

Kromě samotné aristologie ve Vsetíně se ovšem v poslední době – a to na Metropolitní univerzitě v Praze, konkrétně přímo na fakultě žurnalistiky, přednáší rovněž předmět nazvaný Gastronomická žurnalistika. Ten by měl budoucí novináře poučit o všem, co se týká té tajemné aristologie. Shodou okolností tento (zatím nepovinný) předmět vyučuji také já osobně.

Dernier Cri

Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva o skvěle fungujícím Muzeu řeznictví ve Valašském Meziříčí. Toto unikátní muzeum přilákalo od svého založení v září 2015 už více než 10.000 návštěvníků.

„Muzeum navštěvují všechny věkové kategorie, kromě škol ale vyniká starší generace. Jezdí k nám například kluby turistů nebo kluby seniorů,“ řekl manažer muzea Aleš Linduška.

Muzeum představuje vývoj řemesla i různé nástroje a stroje od těch historických až po moderní. Vzniklo při valašskomeziříčském masokombinátu Krásno, který patří mezi přední české zpracovatele masa. Založil ho současný majitel Masokombináru Karel Pilčík. Návštěvníci Muzea mohou během své návštěvy ochutnat uzenářské speciality vyrobené v Masokombinátu MP Krásno a v Řeznictví H+H, což jsou hlavní partneři Muzea. Pro veřejnost je zřejmě dosti důležitá informace, že žádná z těchto firem není součástí Agrofertu, tedy nepatří Andreji Babišovi!

Můžete zde také ochutnat pivní speciál Řeznický lev, který se jen pro toto Muzeum vaří v minipivovaru Paličák v Palačově.
Muzeum sbírá informace i historickí předměty a exponáty od pamětníků a v budoucnu by chtělo vydat publikaci o historii řemesla v regionu. Smyslem muzea je také upoutat zájem veřejnosti a škol o řeznické řemeslo.

Letos v březnu se zde konala Hodová veselice, která nabídla návštěvníkům zabijačkové hody i cimbálovou muziku, ale i soutěž o nejlepší domácí tlačenku. Tato akce navázala na úspěšnou loňskou podzimní akci Klobáskobraní, kterou navštívily stovky spokojených návštěvníků. Hodová veselice byla přístupná všem návštěvníkům zdarma.
Muzeum je otevřeno každý všechní den od osmi ráno do čtyř odpoledne. Nabízí mimo jiné jedinečnou expozici vývoje řeznického řemesla a živou výstavu řeznických strojů napojených na transmisi. Exkurze škol je vždy přizpůsobena věku a znalostem žáků. Součástí prohlídky je odborný výklad a přednášky – a také shlédnutí originálního filmu z historie a současnosti řeznického řemesla na Valašsku. Atraktivní film (délka 25 minut) natočili tvůrci valašského filmu Děda a promítání obvykle komentuje slavný zdejší rodák František Segrado, mimo jiné zpěvák písní Petra Hapky.

A ještě jednu žhavou novinku zde máme: ve studentském divadle Disk, kde vystupují studenti DAMU, se v půli listopadu odehrála premiéra hry nazvané Žranice. Hra vznikla na motivy nikdy neuvedeného textu Egona Bondyho Ministryně výživy a využívá také motivy ze slavného francouzského filmu Le Grande Bouffe (Velká žranice). V prostorách divadla byl při příležitosti premiéry uspořádán rovněž Masoráj, diváci si mohli pochutnat na zabijačkových lahůdkách.

MŮJ TIP - Remember

Biskupská 5, Praha 1
Tel.: +420 224 815 357
E-mail: vu.nhi.3@seznam.cz
www.rememberasiafood.com
Otevřeno každý den 10:00-23:00

Z jídelního lístku:

Phó bó - polévka s plátky hovězího masa a rýžovými plochými nudlemi (89 Kč)
Phó gá - polévka s plátky kuřecího masa a plochými rýžovými nudlemi (89 Kč)
Mí xáo rau - smažené rýžové nudle se zeleninou (59 Kč)
Bún xáo gá - smažené rýžové nudle s kuřecím masem (79 Kč)
Bún xáo tom - smažené rýžové nudle s krevetami (79 Kč)
Mí xáo gá - smažené vaječné nudle s kuřecím masem (79 Kč)
Bun bo nám bo – smažerné kulaté rýžové nudle s hovězím masem, česnekem a zeleninou (89 Kč)
Com rang gá - smažená rýže s kuřecím masem (79 Kč)
Com rang tom - smažená rýže s krevetami (79 Kč)
Dau phu xáo rau va com - smažené tofu se zeleninou a rýží (79 Kč)
Gá xáo ca ri va com - smažené kuřecí maso s kari a rýží (89 Kč)
Gá xáo dau va com - smažené kuřecí maso s fazolemi a rýží (89 Kč)
Gá tam bot ran sot chua ngot va com - smažené kuřecí maso v omáčce, rýže (89 Kč)
Gá xáo gung cay - thajská pánev (89 Kč)
Gá Kung-pao va com - smažená kachna s bambusovými výhonky, houbami a rýží (99 Kč)
Zmrzlina s příchutí zelené rýže (69 Kč)

Upozornění: 

Oblíbená vietnamská restaurace v centru Prahy má své štamgasty, kteří sem jdou třeba jen na polévku Phó bó. Takovým labužníkům se říká Phoholici. Pokud byste to nevěděli (o čemž pochybuju), tak Phở je těsto z rýžové mouky, ze kterého se stříhají široké nudle phở. Nudle se vkládají do vývaru, nejčastěji kuřecího. Nám bo je někdejší název Kočinčíny, francouzské kolonie, dnes součástí Vietnamu. Vedle je nově otevřeno Remember Vietnamese Coffee.

Výsledek referenda

REFERENDUM
Naše zatím poslední Referendum se týkalo dvou druhů listové zeleniny, konkrétně čínského zelí (neboli Pak choi) a mangoldu (neboli cvikly, blitvy). Některé názory: Slováci říkají cvikla červené řepě. Čínské zelí je lepší za studena, kdežto mangold je lepší vařený. Mangold je prý skvělý v polévce s cizrnou, kari a bramborem. Nejlepší je drobnolistý. Nicméně výsledek je sice těsný, avšak naprosto jednoznačný.

Mezi druhy listové zeleniny zvítězilo těsně čínské zelí nad mangoldem!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 20. 11. 2017.