Co je to spam, ví asi každý, kdo používá internet. I Češi znají to slovo, označující nevyžádané sdělení (většinou reklamní), tedy zprávu, která se objeví na vaší obrazovce, aniž byste o ni stáli. Toto označení prý vzniklo jako zkratka z anglického Shit Posing As Mail, což slušně přeloženo znamená „odpad jevící se jako zpráva“. Angličané mají zajímavý název i pro opak spamu, tj. poštu, která je zaslána konkrétní osobou se specifickým jednorázovým účelem a adresát ji považuje za žádoucí: říkají jí ham, což v angličtině znamená i šunku. To je pro Angličany logické, protože spam u nich znamená také jedno jídlo, na rozdíl od šunky nepříliš oblíbené. SPAM jsou totiž americké masové konzervy, jimž se u nás běžně říká „lančmít“. Tento anglický (oficiálně na etiketách používaný) název vznikl ze zkrácených a spojených slov spiced a ham, tedy „kořeněná šunka“. Lančmít býval u nás v letech nedávno minulých běžnou konzervou. Hovorový název vznikl počeštěním anglického názvu Lunch Meat (nebo Luncheon Meat), což znamená „obědové maso“. Tyto konzervy z mletého vepřového masa se začaly vyrábět brzy po konci 1. světové války, hlavně v Americe. K nám se však potom dovážely nejčastěji ty čínské.
V Anglii to byl v sedmdesátých letech pojem. Konzervy SPAM byly prý původně vyráběny pro armádu, avšak brzy se začaly i prodávat a protože byly velmi levné, získaly si obrovskou oblibu. Někteří chudí lidé jedli téměř pouze spam. V několika úpravách. Spam byl tak populární, že se objevil i v nejpopulárnějším televizním seriálu. V závěrečném skeči 25. dílu anglického seriálu Monty Pythonův létající cirkus je scéna, kdy číšnice v restauraci zaplněné Vikingy jmenuje pokrmy, které jsou na jídelním lístku. Všechny obsahují slovo spam, často i několikrát a opakovaně. Příchozí dvojice civilních hostů je z toho šokovaná. Nakonec se Vikingové pustí do zpěvu písničky, v níž jediný text je Spam, spam, spam…Čechům ta scéna zřejmě moc vtipná nepřipadá, ale Angličané ji milují, o čemž se můžete přesvědčit na Googlu, kde je neustále vyhledávaná.
Pamatuju si, že v padesátých letech se na Ostravsku lančmít objevoval téměř v každé kuchyni. Tenkrát byl čistě z vepřového, které se levně dováželo z Číny. Později se začalo do lančmítu přimíchávat i maso hovězí a drůbeží, nakonec i separát. V normách z padesátých let však bylo přísně určeno, že do mletého vepřového masa se smí přidat jen lák z vody, soli, cukru a koření. Tato surovina se nechala odležet a potom byla tepelně opracována vařením při teplotě 77 °C do teploty v jádře 72 °C. Dnes už u nás po zrušení závazných potravinářských norem počátkem 90. let kvalita Luncheon meatu poklesla, k částečné nápravě došlo až po přijetí vyhlášky č. 326/2001 Sb. V českých obchodech převažují výrobky s nižším obsahem masa, konzervy obsahují i sádlo, i vepřové kůže, vodu se zahušťovadly, separáty, rostlinné bílkoviny apod. Existují však i kvalitní konzervy, které obsahují 80% (a více) masa. Konzervy lančmítovíého typu se však vyrábějí i jako potrava pro psy a kočky, tyto konzervy obsahují obvykle méně než 75% masa.
Opět tedy narážíme na pověstný separát. Separát neboli strojně oddělené maso vzniká tak, že od kostí se vývěvou oddělí kvalitní svalovina – a zbytek se rozdrtí včetně kostí a chrupavek. Výsledek je sice zdravotně nezávadný, oproti svalovině však méně hodnotný - a nesmí se započítávat do obsahu masa na obalech konzerv. Je však výrazně levnější a mezi výrobci se proto stal oblíbenou náhražkou do produktů, kde nahrazuje dražší maso. V Česku se podle odhadů Českého svazu zpracovatelů masa vyrobí ročně až 15 tisíc tun (!) separátu a obsahuje ho až pětina všech masových produktů.
Dánský producent Tulip Food Company dodává na český trh Lancheon Meat vyrobený z drůbežích zbytků (prakticky z drůbežího separátu), zatímco na německý trh dodává pod stejným názvem (tedy zdánlivě totožný produkt) stejnojmennou konzervu z vepřového masa. A to dokonce za poloviční cenu! Zdánlivě identická plechovka obsahuje tedy zásadně jiný produkt. Zatímco německá verze (prodávaná po názvem Frühstücksfleisch – tedy „snídaňové maso“) je vyrobena téměř výhradně z vepřového masa, česká obsahuje 39 procent strojně odděleného drůbežího masa, tedy drůbeží separát. Jan Pivoňka z VŠCHT, který koordinoval akci, jež vznikla z iniciativy europoslankyně Olgy Sehnalové (ČSSD) a jež měla srovnat 24 produktů nakoupených v Česku (především v řetězci Albert) a Německu, o lančmítech Tulip prohlásil: „Oba výrobky jsou vyrobeny ve stejném závodě, receptura je však radikálně odlišná.“ Tuzemská verze Tulipova lančmítu je i přes nižší kvalitu výrazně dražší. Při přepočtu na 100 gramů v eurech stojí „snídaňové maso“ pouze 44 centů, zatímco český Luncheon Meat 86 centů. Dánský výrobce tvrdí, že je nucen přizpůsobit se požadavkům obchodních řetězců, jež prý tvrdí, že český občan „miluje separát“. V konzervách společnosti Hamé (pět značek lančmítů) však žádný drůbeží separát není a prodává se dobře.
V německých výrobcích by přitom zákazník hledal produkty s drůbežím separátem jen stěží. Spolkový svaz zpracovatelů masových produktů (BVDF) už v roce 2001 oznámil, že jeho členové se tohoto druhu zpracování masa dobrovolně a úplně vzdávají jako „nemorálního“. Přesto se zdá, že ani v Německu není v této věci vše v pořádku a existuje i jiné vysvětlení, proč německý lančmít oficiálně neobsahuje separát. Zpráva EU z roku 2012 totiž uvádí, že se v zemi vyrobilo za rok zhruba 120 tisíc tun strojně odděleného masa. Zhruba 50 tisíc tun šlo na export. Nikdo však netuší, kde skončilo 70 tisíc tun separátu! Výrobků, které ho zmiňují ve složení na obalech, je na německém trhu naprosté minimum. Přítomnost separátu je přitom velmi složité prokázat laboratorními testy. Laboratorní metoda je spíše orientační. Přidávání strojně odděleného masa lze spolehlivě prokázat jen kontrolou přímo ve výrobě. Existuje proto podezření, že německý separát končí i v německých konzervách, na obalu to však není uvedeno. Využití separátu je sice jak v Česku tak v Německu legální, v obou zemích však o tom spotřebitel musí vědět. „Máme podezření, že se zde ve velkém stylu a systematicky klamou spotřebitelé, aniž by úřady hnuly prstem,“ uvedla Lusie Mollingová ze spotřebitelské organizace Foodwatch. Ta loni zahájila rozsáhlou kampaň Wanted, jejímž cílem je německý separát dohledat.
A nakonec jedna pikantní historka: slavný šéfkuchař Heston Blumenthal se ve svém televizním pořadu pokusil o „luxusní spam“: k jeho přípravě použil nejlepší maso, ochucoval portským, madeirou a koňakem, přidal dokonce i lanýže. Taková jedna konzerva by stála v přepočtu asi 500 Kč.
