REFERENDUM
Naše zatím poslední Referendum se týkalo kedluben, konkrétně dvou pokrmů, jejichž základem kedlubny jsou: kedlubnovému zelí a vepřovému na kedlubnách. Některé názory: Kedlubnové zelí nemusí být nutně na smetaně, stačí na másle, podává se například s pečenou telecí ledvinou a noky. Dušené kedlubny na smetaně se dělávají hodně na jižním Slovensku. Kedlubny ovšem musí být mladé a šťavnaté, ze starých dřevnatých už neuděláte nic dobrého. Nicméně výsledek je naprosto jasný.
Mezi kedlubnovými pokrmy zvítězilo s drtivou převahou kedlubnové zelí nad vepřovým na kedlubnách!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 1.10. 2018.
Milí přátelé,
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
od léta roku 2012, kdy jsem přestal spolupracovat s časopisem Instinkt, se mě lidé často ptají, jestli své sloupky nazvané Zápisník labužníka publikuju někde jinde. Říkají, že je rádi četli, někteří dokonce tvrdí, že si Instinkt kupovali jedině kvůli nim. A dávají najevo, že by chtěli, abych v psaní Zápisníků pokračoval. Nuže dobrá. Rozhodl jsem se nakonec pro tuto formu.
Pokud chcete být mezi prvními, kteří si přečtou nové Zápisníky, přihlašte se na Facebooku, Twitter nebo na G+. Pak budete mít příležitost se informovat velmi rychle o tom, co se na blogu děje. Staré Zápisníky z let 2002-2010 najdete na webové stránce www.labuzdopo.cz.
30. září 2018
28. září 2018
Zápisník labužníka 28/9/2018
Významný historik Bedřich Loewenstein popsal české a moravské území jako „spojité nádoby, typické neustálým pronikáním se sousedy“. Je důležité vědět, že v roce 1918, tedy v době vzniku Československé republiky, žilo na jejím území (včetně Podkarpatské Rusi) jen 50% Čechů! Z celkových 13 milionů obyvatel bylo zde 23% Němců, 15% Slováků, 5,6% Maďarů, 3,5% Rusínů, 1,2% Židů a 0,6% Poláků!
V roce 2011 bylo registrováno na území České republiky 10,5 milionů obyvatel, z toho 64,3% Čechů, 5% Moravanů, 1,4% Slováků, 0,5% Ukrajinců, 0,4% Poláků, 0,3% Vietnamců, 0,2% Němců, 0,2% Rusů, 0,1% Slezanů, 0,1% Maďarů... Romové a Rusíni nebyli součástí výzkumu.
Jak toto prolínání souvisí s gastronomií? Co je ryze české a co není? Nejčastěji je česká kuchyně přirovnávána ke kuchyni německé. Pojďme se tedy na německou kuchyni podívat blíže.
Německá kuchyně je samozřejmě složena z více různých regionálních kuchyní, které se od sebe někdy i velice liší. Jihoněmecká kuchyně, tedy bavorská a švábská, má mnoho podobností se švýcarskou a zejména i s rakouskou kuchyní. Sárská (a také falcká a bádenská) kuchyně je silně ovlivněna kuchyní francouzskou (a připomíná kuchyni v Alsasku či Lotrinsku). Své zásadně typické rysy má i severoněmecká kuchyně, obsahující mnoho elementů severské (skandinávské) kuchyně. Většina lidí se domnívá, že základem německé kuchyně, její typickou formou, je eintopf, tedy jídlo z jednoho hrnce. To je pravda jen částečná. Ostatně také česká kuchyně má některá eintopfová jídla: drštkovou, hrachovou, čočkovou a bramborovou polévku, guláše, dušené ledvinky...
Hodně podobná české je například bavorská sekaná Leberkäse , která však obvykle neobsahuje ani játra ani sýr, jak by se mohlo zdát z názvu. Typickou bavorskou specialitou jsou bílé telecí párky Weißwurst, které se podávají často jako tzv. druhá snídaně se sladkou hořčicí (vzhledem podobná kremžské) a preclíkem. Říká se, že Weisswurst umírá s poledními zvony. Zapíjí se pivem Weissbier. Podobné českým jsou knedlíky Germknödel nebo buchty Dampfnudeln, vařené ve vodě nebo páře a často plněné povidly nebo ovocem. Oblíbené je vepřové koleno (pečené nebo grilované), bavorsky Schweinshaxn. Také norimberský perník Nürnberger Lebkuchen.
Bádensko, Falcko a Sársko jsou oblasti, o jejichž lahůdkách toho v Čechách víme jen málo. Kdo chodí občas nakupovat do německé sítě Aldi, zná asi výtečné Bádenské plněné taštičky (Maultaschen), kterým se říká „německé ravioli“. Jihozápadní kuchyně se vyznačuje poněkud lehčí stravou. Zajímavé jsou naopříklad Schupfnudeln, tlusté a špičaté bádenské nudle z bramborového těsta. Mnoho Němců miluje falcký Saumagen, vepřový žaludek s nádivkou mletého masa a brambor. Připomíná naši tlačenku, ale chuť je jiná. Do celého světa se rozšířil recept na Schwarzwälder Kirschtorte, třešnový dort. Nebo Flammkuchen (flambírovaný koláč), který pochází z Alsaska, jsou to v troubě pečené placky ze slabě vyváleného kynutého chlebového těsta, pokryté směsí ze špeku, cibule a husté kyselé smetany. Tedy vlastně jakási pizza.
Ve Švábsku vám asi nejčastěji nabídnou Spätzle, halušky z nudlového těsta za použití většího podílu vajec. Skvělé jsou s houbovou omáčkou, zejéma z čerstvých lišek. V Porýní a Hesensku si dejte Sauerbraten, pochoutku hodně podobnou české svíčkové. Tady se někdy podává s rozinkami. Výborná je také frankfurtská zelená omáčka Grüne Soße z protlačených žloutků a s množstvím bylinek, podává se k vařeným bramborám. Nebo Frankfurter Rippchen, což jsou frankfurtská žebírka, avšak ve skutečnosti spíše nasolené a naložené vepřové kotlety, dušené na sladkokyselém zelí.
Přijedete-li do Hamburku, musíte si dát Kohl und Pinkel, dušenou listovou kapustu s typickým buřtem, jen uzeným a ohřátým, který má výraznou chuť. Avšak nejtypičtějším hamburským pokrmem je Labskaus, směs umletého nasoleného hovězího masa, brambor, matjesů, cibule a červené řepy. Výborný je rovněž uzený úhoř nebo takzvaná „úhoří“ polévka (Aalsuppe), která však úhoře vůbec neobsahuje.
Prusko je na východě ovlivněno slezskou kuchyní. Je zde ovšem i Eisbein, vařené vepřové koleno s hořčicí a bramborovou a hráškovou kaší. Nebo Currywurst, původně berlínská specialita, což je smažený buřt politý kečupem s kořením, připomínajícím curry. Já osobně miluju Königsberger Klopse, královecké knedlíčky, původně z východního Pruska. Jsou to vařené knedlíčky z mletého masa s trochou sardelí, podávané k bramborům v husté bílé omáčce s velkým množstvím kaparů.
A máme zde ještě Durynsko a Sasko. Durynský grilovaný buřt Thüringer Bratwurst, podávaný s hořčicí v rozkrojené žemli je obligátní denní fast-food. Dobré (a pro Čechy zajímavé) jsou knedlíky ze syrových brambor Thüringer Klöse. Také hovězí roláda Rindroulade stojí za ochutnání. Jako příloha se k masům a knedlíkům podává červené zelí s jablky – říká se tomu Apfelrotkohl. V Sasku vám nabídnou asi bramborovou polévku, která se inspirovala horskou kuchyní Krušných hor a mnoha dalšími vlivy. V Lipsku si dáte nejspíš Leipziger Allerei, což je příloha ze směsi vařené zeleniny (hrášku, fazolek, květáku nebo chřestu), k níž se často podávají vaření krabi.
Lužickosrbská menšina sem ovšem přinesla hovězí maso s křenovou omáčkou. Nebo tvaroh s lněným olejem. Ze sladkostí je nejslavnější Dresdner Stollen, vánoční štola, známá po celém Německu i u nás. Obsahuje spoustu hrozinek a kandovaného ovoce. Leipziger Lerche je lipská specialita z mandlového těsta.
V roce 2011 bylo registrováno na území České republiky 10,5 milionů obyvatel, z toho 64,3% Čechů, 5% Moravanů, 1,4% Slováků, 0,5% Ukrajinců, 0,4% Poláků, 0,3% Vietnamců, 0,2% Němců, 0,2% Rusů, 0,1% Slezanů, 0,1% Maďarů... Romové a Rusíni nebyli součástí výzkumu.
Jak toto prolínání souvisí s gastronomií? Co je ryze české a co není? Nejčastěji je česká kuchyně přirovnávána ke kuchyni německé. Pojďme se tedy na německou kuchyni podívat blíže.
Německá kuchyně je samozřejmě složena z více různých regionálních kuchyní, které se od sebe někdy i velice liší. Jihoněmecká kuchyně, tedy bavorská a švábská, má mnoho podobností se švýcarskou a zejména i s rakouskou kuchyní. Sárská (a také falcká a bádenská) kuchyně je silně ovlivněna kuchyní francouzskou (a připomíná kuchyni v Alsasku či Lotrinsku). Své zásadně typické rysy má i severoněmecká kuchyně, obsahující mnoho elementů severské (skandinávské) kuchyně. Většina lidí se domnívá, že základem německé kuchyně, její typickou formou, je eintopf, tedy jídlo z jednoho hrnce. To je pravda jen částečná. Ostatně také česká kuchyně má některá eintopfová jídla: drštkovou, hrachovou, čočkovou a bramborovou polévku, guláše, dušené ledvinky...
Hodně podobná české je například bavorská sekaná Leberkäse , která však obvykle neobsahuje ani játra ani sýr, jak by se mohlo zdát z názvu. Typickou bavorskou specialitou jsou bílé telecí párky Weißwurst, které se podávají často jako tzv. druhá snídaně se sladkou hořčicí (vzhledem podobná kremžské) a preclíkem. Říká se, že Weisswurst umírá s poledními zvony. Zapíjí se pivem Weissbier. Podobné českým jsou knedlíky Germknödel nebo buchty Dampfnudeln, vařené ve vodě nebo páře a často plněné povidly nebo ovocem. Oblíbené je vepřové koleno (pečené nebo grilované), bavorsky Schweinshaxn. Také norimberský perník Nürnberger Lebkuchen.
Bádensko, Falcko a Sársko jsou oblasti, o jejichž lahůdkách toho v Čechách víme jen málo. Kdo chodí občas nakupovat do německé sítě Aldi, zná asi výtečné Bádenské plněné taštičky (Maultaschen), kterým se říká „německé ravioli“. Jihozápadní kuchyně se vyznačuje poněkud lehčí stravou. Zajímavé jsou naopříklad Schupfnudeln, tlusté a špičaté bádenské nudle z bramborového těsta. Mnoho Němců miluje falcký Saumagen, vepřový žaludek s nádivkou mletého masa a brambor. Připomíná naši tlačenku, ale chuť je jiná. Do celého světa se rozšířil recept na Schwarzwälder Kirschtorte, třešnový dort. Nebo Flammkuchen (flambírovaný koláč), který pochází z Alsaska, jsou to v troubě pečené placky ze slabě vyváleného kynutého chlebového těsta, pokryté směsí ze špeku, cibule a husté kyselé smetany. Tedy vlastně jakási pizza.
Ve Švábsku vám asi nejčastěji nabídnou Spätzle, halušky z nudlového těsta za použití většího podílu vajec. Skvělé jsou s houbovou omáčkou, zejéma z čerstvých lišek. V Porýní a Hesensku si dejte Sauerbraten, pochoutku hodně podobnou české svíčkové. Tady se někdy podává s rozinkami. Výborná je také frankfurtská zelená omáčka Grüne Soße z protlačených žloutků a s množstvím bylinek, podává se k vařeným bramborám. Nebo Frankfurter Rippchen, což jsou frankfurtská žebírka, avšak ve skutečnosti spíše nasolené a naložené vepřové kotlety, dušené na sladkokyselém zelí.
Přijedete-li do Hamburku, musíte si dát Kohl und Pinkel, dušenou listovou kapustu s typickým buřtem, jen uzeným a ohřátým, který má výraznou chuť. Avšak nejtypičtějším hamburským pokrmem je Labskaus, směs umletého nasoleného hovězího masa, brambor, matjesů, cibule a červené řepy. Výborný je rovněž uzený úhoř nebo takzvaná „úhoří“ polévka (Aalsuppe), která však úhoře vůbec neobsahuje.
Prusko je na východě ovlivněno slezskou kuchyní. Je zde ovšem i Eisbein, vařené vepřové koleno s hořčicí a bramborovou a hráškovou kaší. Nebo Currywurst, původně berlínská specialita, což je smažený buřt politý kečupem s kořením, připomínajícím curry. Já osobně miluju Königsberger Klopse, královecké knedlíčky, původně z východního Pruska. Jsou to vařené knedlíčky z mletého masa s trochou sardelí, podávané k bramborům v husté bílé omáčce s velkým množstvím kaparů.
A máme zde ještě Durynsko a Sasko. Durynský grilovaný buřt Thüringer Bratwurst, podávaný s hořčicí v rozkrojené žemli je obligátní denní fast-food. Dobré (a pro Čechy zajímavé) jsou knedlíky ze syrových brambor Thüringer Klöse. Také hovězí roláda Rindroulade stojí za ochutnání. Jako příloha se k masům a knedlíkům podává červené zelí s jablky – říká se tomu Apfelrotkohl. V Sasku vám nabídnou asi bramborovou polévku, která se inspirovala horskou kuchyní Krušných hor a mnoha dalšími vlivy. V Lipsku si dáte nejspíš Leipziger Allerei, což je příloha ze směsi vařené zeleniny (hrášku, fazolek, květáku nebo chřestu), k níž se často podávají vaření krabi.
Lužickosrbská menšina sem ovšem přinesla hovězí maso s křenovou omáčkou. Nebo tvaroh s lněným olejem. Ze sladkostí je nejslavnější Dresdner Stollen, vánoční štola, známá po celém Německu i u nás. Obsahuje spoustu hrozinek a kandovaného ovoce. Leipziger Lerche je lipská specialita z mandlového těsta.
27. září 2018
Dernier Cri
Jako každoročně bude součástí programu také ochutnávka regionálních klobáskových specialit, spojená se soutěží O nejlepší klobásku. Do hlasování se mohou zapojit (a stát se tak členem poroty) všichni návštěvníci akce, neboť u vstupu do pivovaru dostane každý žetony, kterými bude jednotlivé klobásky hodnotit. Odměnu získá nejlepší uzenář i tři z hlasujících návštěvníků.
Během dne se představí také další regionální výrobci, kteří nabídnou své vlastnoručně zhotovené výrobky (košíky, keramiku, domácí štrůdly, perníky atd.). U kováře si mohou návštěvníci sami vyrazit speciální pivovarskou minci.
Ozvláštnění prohlídek pivovaru přinese soutěž o nejlepšího znalce chmele, ochutnávka soutěžních klobás a v pivovarských sklepích budou mít návštěvníci příležitost ochutnat Kozla Světlého Nefiltrovaného a Kozla Černého Nefiltrovaného.
Pod dohledem pivovarského odborníka si návštěvníci také vyzkoušejí, jaké to je, načepovat si jedno poctivé pivo. Na konci trasy se s nimi za pivovar rozloučí živý maskot pivovaru, kozel Olda.
Celý den příjemně zpestří i celodenní hudební program.
26. září 2018
MŮJ TIP - Resort Mlýn
Táborská 735, Černovice
Tel.: +420 607 085 544 Email: info@resortmlyn.cz
www.resortmlyn.cz
Otevřeno: denně 11:00-22:00
Z jídelního lístku:
Liškový krém s hoblinami smrže (45 Kč)
Silný vývar z hovězí oháňky, zelenina julienne (45 Kč)
Bruschetta s ratatouille a vejcem na domácím chlebu (120 Kč)
Tatar z uzeného lososa s máslovým toastem (175 Kč)
Hovězí tatarák s lanýžovým olejem, opečený chléb (190 Kč)
Pečené kachní prso v kouřové soli, bylinkový couscous (140 Kč)
Houbové risotto z rýže Vialone nano, parmezán, lanýžový olej (155 Kč)
Tagliatelle s restovanou cuketou, cherry rajčátka, harissa omáčka, bazalka (155 Kč)
Pstruh v cuketovém kabátku, zeleninový couscous, omáčka beurre blanc (295 Kč)
Pečené kachní prso v kouřové soli, divoká čočka (225 Kč)
Kuřecí prso supreme na divokém koření, mrkvovo-petrželové pyré, brambory grenaille (195 Kč)
Uzený candát, zelenina, bouquet garni, řepové pyré s citronovou pěnou (280 Kč)
Vepřový T-Bone steak, zeleninový tian, divoký česnek (240 Kč)
Hovězí květová špička, steakové hranolky, houbová omáčka (370 Kč)
Hovězí steak ze svíčkové, medová šalotka, pečené brambory grenaille, pepřová omáčka (370 Kč)
Vepřová panenka v parmské šunce, bramborový gratin, dýňové pyré, omáčka cafe au lait (260 Kč)
Konfitované kachní stehno, bílé zelí s jablky, bramborový knedlík (245 Kč)
Špikované hovězí, svíčková omáčka, karlovarský knedlík (195 Kč)
Pozvolna pečený přeštický bůček, pečená mrkev, lanýžová bramborová kaše (240 Kč)
Italská zmrzlina BINDI (20 Kč)
Krupicová kaše (80 Kč)
Silný vývar z hovězí oháňky, zelenina julienne (45 Kč)
Bruschetta s ratatouille a vejcem na domácím chlebu (120 Kč)
Tatar z uzeného lososa s máslovým toastem (175 Kč)
Hovězí tatarák s lanýžovým olejem, opečený chléb (190 Kč)
Pečené kachní prso v kouřové soli, bylinkový couscous (140 Kč)
Houbové risotto z rýže Vialone nano, parmezán, lanýžový olej (155 Kč)
Tagliatelle s restovanou cuketou, cherry rajčátka, harissa omáčka, bazalka (155 Kč)
Pstruh v cuketovém kabátku, zeleninový couscous, omáčka beurre blanc (295 Kč)
Pečené kachní prso v kouřové soli, divoká čočka (225 Kč)
Kuřecí prso supreme na divokém koření, mrkvovo-petrželové pyré, brambory grenaille (195 Kč)
Uzený candát, zelenina, bouquet garni, řepové pyré s citronovou pěnou (280 Kč)
Vepřový T-Bone steak, zeleninový tian, divoký česnek (240 Kč)
Hovězí květová špička, steakové hranolky, houbová omáčka (370 Kč)
Hovězí steak ze svíčkové, medová šalotka, pečené brambory grenaille, pepřová omáčka (370 Kč)
Vepřová panenka v parmské šunce, bramborový gratin, dýňové pyré, omáčka cafe au lait (260 Kč)
Konfitované kachní stehno, bílé zelí s jablky, bramborový knedlík (245 Kč)
Špikované hovězí, svíčková omáčka, karlovarský knedlík (195 Kč)
Pozvolna pečený přeštický bůček, pečená mrkev, lanýžová bramborová kaše (240 Kč)
Italská zmrzlina BINDI (20 Kč)
Krupicová kaše (80 Kč)
Upozornění:
Hotýlek na břehu rybníka byl nedávno novými majiteli přestavěn, jezdí sem hlavně rybáři. Restaurace má nového mladého kuchaře a překvapivý jídelní lístek. Obrovské porce. Čepované pivo bohužel pouze Staropramen. V létě stoly i venku. Nedaleko skvělá kavárna Cafe Budík.
23. září 2018
Výsledek referenda
REFERENDUM
Máme za sebou další Referendum. Byl to opět velice zajímavý souboj. Šlo o problém poněkud výjimečný, týkal se dvou drůbežích pokrmů, ten první se připravuje z husích stehen, hrachu a krup. Často se mu nepřesně říká „šoulet“. Ten druhý se připravuje z kuřecích stehen, smetany a hříbků. Zjednodušeně jim budeme říkat „husí šoulet“ a „zadělávané kuře“. Některé názory: Šoulet může být připraven z čehokoli, co je košer, je to prostě dušené jídlo, které vydrží o šábesu teplé v peci do příštího dne. U Židů v Podkrkonoší se však tento pokrm dělal právě z husy, hrachu a krup – a proto v Čechách se pro hrách a kroupy vžilo označení „šoulet“. Na rozdíl od dalšího šábesového pokrmu, pečeného nákypu – jemuž se říká Kugel. Nicméně výsledek je naprosto jasný.
Takže s velkou převahou zvítězil „husí šoulet“ nad „zadělávaným kuřetem“!
Takže s velkou převahou zvítězil „husí šoulet“ nad „zadělávaným kuřetem“!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 24.9.2018.
21. září 2018
Zápisník labužníka 14/9/2018
Americký film Duck Soup (Kachní polévka) z roku 1933 se proslavil díky čtveřici komiků, bratrům Marxovým. Groucho, Harpo, Chico a Zeppo zde opravdu řádí. Režisér Leo McCarey (1898-1969) se předtím proslavil tím, že před kameru poprvé vedle sebe postavil Laurela a Hardyho. Během kariéry získal McCarey tři Oscary. Film Kachní polévka bývá označován za politickou satiru, neboť se odehrává ve fiktivním státu Freedonie, plném nesmyslů. Hrdinou je potřeštěný pan Rufus T. Firefly (Plašmuška), diktátor hraný Grouchem, jehož soupeřem je uhlazený a stále intrikující vyslanec vedlejšího státu Sylvanie. Scéna karnevalového davového tance „Ať žije válka!“ vešla do historie světového filmu. Název Kachní polévka je ovšem metafora, žádnou takovou polévku ve filmu nikdo nejí, znamená to něco jako „hračku“ neboli něco velmi snadného.
My ovšem víme, že kachní polévka vůbec není snadná. Většinou se setkáváte s kaldounem, ale ten je lepší z husích drůbků. Kachní polévka se připravuje z kachních kostí (jež mohou být z pečené kachny, ty jsou dokonce podle mínění mnohým lepší než syrové), vnitřností, křídel a krku. Důležitá je přítomnost tuku, který je třeba vyjmout z kachního břicha před pečením. Nezapomeňte na kedluben, česnek, cibuli, pórek, petrželový kořen a celer. Z hotové polévky se vybere zelenina – a rozmixuje se na kašičku. Maso z kostí se oškrabe a vloží zpět do polévky společně s pokrájenými drůbky. A přidají se kromě zeleninové kašičky také vařené domácí nudle.
Římský satirik Marcus Valerius Martialis (43-102) napsal: „Kachna může být servírována vcelku, avšak labužník sní pouze prsa a stehýnka. Zbytek vrátí kuchaři, aby maso a kosti použil k přípravě polévky.“
Kachna (francouzsky Canard) je mnohými labužníky považována za nejchutnější drůbež, zvláště Francouzi ji milují (Kachna po rouensku čili Canard rouennais patří mezi nejskvělejší a také nejdražší úpravy). Pokud jde o polévku, existuje také jeden velmi zajímavý francouzský recept: jmenuje se Ravioles de daube de canard a je to polévka s těstovinovými taštičkami plněnými rozemletým kachním masem.
A ještě jedna filmová zmínka, která souvisí rovněž s kachnou. Jestli je ovšem tato historka pravdivá, to nemohu zaručit. Týká se legendárního japonského filmového režiséra Akiry Kurosawy (1910-1998), jehož filmy (například Sedm samurajů, Rašomon nebo Ran) milují i čeští diváci. Když prý Kurosawa točil v roce 1961 svůj film Jódžinbó (Tělesná stráž), nelíbily se mu zvuky, které měly doprovázet souboj samurajů ve chvíli, kdy jeden z nich byl přeseknut mečem. Zvukař Ičiro Minawa pak vyprávěl: „Kurosawa poslal svého asistenta, aby nakoupil u řezníka různé druhy masa. Vepřové, hovězí, skopové... Potom nechal maso přesekávat mečem a zvukaře nutil, aby zvuky natáčel. Ale pořád se mu ty zvuky nelíbily. Maso rozdal štábu. Nakonec poslal pro kachny. Byly už vykuchané, jiné nměli. Kaskadér přesekl kachnu jedním švihem. Kurosawovi se to líbilo, ale ještě o něčem přemýšlel... Až jeho oči zabloudily k psacímu stolu, na kterém byly ve sklenici obyčejné dřevěné tužky. Plná sklenice tužek. Kurosawa zajásal a celou tu hrst tužek vsunul do kachny. Když potom kaskadér přesekl takto vyztuženou kachnu, bylo to konečně ono! Od té doby prý se zvuky podobných scén bez kachen a tužek neobejdou.
Mimochodem: v roce 1982 napsal Kurosawa ve své autobiografii: „Vždycky jsem si myslel, že bychom měli mít podstatnější jídlo, podstatnější filmy. A tak mě napadlo, abych se pokusil udělat film, který by byl tak zábavný, až máte chuť ho sníst!“
Když už je řeč o kachně, měl bych se zmínit také o jednom druhu mušlí, vynikající lahůdce, které Němci říkají Entenmuscheln (Kachní mušle), latinsky se jmenují buďto Mitella pollicipes nebo Lepas anatifera. Španělé jim říkají Percebe, Američani Duck Clams, Francouzi Barnacle, Italové Balani. Český odborný název je, jako vždy, poněkud nesmyslný a na jídelním lístku nepoužitelný: Vilejš stvolnatý! Tyto úžasně chutné mušle vypadají jako kachní krky (nebo zobáky?), jsou přilepené na strmých pobřežních skalách v Keltském moři a rybáři, kteří je loví, musí být současně dobrými horolezci. S malou síťkou u pasu při odlivu na kluzkých útesech opatrně odřezávají vilejše přilepené na skalách. Lov je povolen jen na několik hodin denně. Vilejši se pak prodávají na dražbě, kde se cena určuje podle jejich kvality. Vilejše stačí jen krátce povařit ve vodě, vyjmout z ulity, dochutit pár kapkami citronu, olivovým olejem a čestvou petrželkou. Jedl jsem je jednou na Mallorce a od té doby se mi po nich stýská.
My ovšem víme, že kachní polévka vůbec není snadná. Většinou se setkáváte s kaldounem, ale ten je lepší z husích drůbků. Kachní polévka se připravuje z kachních kostí (jež mohou být z pečené kachny, ty jsou dokonce podle mínění mnohým lepší než syrové), vnitřností, křídel a krku. Důležitá je přítomnost tuku, který je třeba vyjmout z kachního břicha před pečením. Nezapomeňte na kedluben, česnek, cibuli, pórek, petrželový kořen a celer. Z hotové polévky se vybere zelenina – a rozmixuje se na kašičku. Maso z kostí se oškrabe a vloží zpět do polévky společně s pokrájenými drůbky. A přidají se kromě zeleninové kašičky také vařené domácí nudle.
Římský satirik Marcus Valerius Martialis (43-102) napsal: „Kachna může být servírována vcelku, avšak labužník sní pouze prsa a stehýnka. Zbytek vrátí kuchaři, aby maso a kosti použil k přípravě polévky.“
Kachna (francouzsky Canard) je mnohými labužníky považována za nejchutnější drůbež, zvláště Francouzi ji milují (Kachna po rouensku čili Canard rouennais patří mezi nejskvělejší a také nejdražší úpravy). Pokud jde o polévku, existuje také jeden velmi zajímavý francouzský recept: jmenuje se Ravioles de daube de canard a je to polévka s těstovinovými taštičkami plněnými rozemletým kachním masem.
A ještě jedna filmová zmínka, která souvisí rovněž s kachnou. Jestli je ovšem tato historka pravdivá, to nemohu zaručit. Týká se legendárního japonského filmového režiséra Akiry Kurosawy (1910-1998), jehož filmy (například Sedm samurajů, Rašomon nebo Ran) milují i čeští diváci. Když prý Kurosawa točil v roce 1961 svůj film Jódžinbó (Tělesná stráž), nelíbily se mu zvuky, které měly doprovázet souboj samurajů ve chvíli, kdy jeden z nich byl přeseknut mečem. Zvukař Ičiro Minawa pak vyprávěl: „Kurosawa poslal svého asistenta, aby nakoupil u řezníka různé druhy masa. Vepřové, hovězí, skopové... Potom nechal maso přesekávat mečem a zvukaře nutil, aby zvuky natáčel. Ale pořád se mu ty zvuky nelíbily. Maso rozdal štábu. Nakonec poslal pro kachny. Byly už vykuchané, jiné nměli. Kaskadér přesekl kachnu jedním švihem. Kurosawovi se to líbilo, ale ještě o něčem přemýšlel... Až jeho oči zabloudily k psacímu stolu, na kterém byly ve sklenici obyčejné dřevěné tužky. Plná sklenice tužek. Kurosawa zajásal a celou tu hrst tužek vsunul do kachny. Když potom kaskadér přesekl takto vyztuženou kachnu, bylo to konečně ono! Od té doby prý se zvuky podobných scén bez kachen a tužek neobejdou.
Mimochodem: v roce 1982 napsal Kurosawa ve své autobiografii: „Vždycky jsem si myslel, že bychom měli mít podstatnější jídlo, podstatnější filmy. A tak mě napadlo, abych se pokusil udělat film, který by byl tak zábavný, až máte chuť ho sníst!“
Když už je řeč o kachně, měl bych se zmínit také o jednom druhu mušlí, vynikající lahůdce, které Němci říkají Entenmuscheln (Kachní mušle), latinsky se jmenují buďto Mitella pollicipes nebo Lepas anatifera. Španělé jim říkají Percebe, Američani Duck Clams, Francouzi Barnacle, Italové Balani. Český odborný název je, jako vždy, poněkud nesmyslný a na jídelním lístku nepoužitelný: Vilejš stvolnatý! Tyto úžasně chutné mušle vypadají jako kachní krky (nebo zobáky?), jsou přilepené na strmých pobřežních skalách v Keltském moři a rybáři, kteří je loví, musí být současně dobrými horolezci. S malou síťkou u pasu při odlivu na kluzkých útesech opatrně odřezávají vilejše přilepené na skalách. Lov je povolen jen na několik hodin denně. Vilejši se pak prodávají na dražbě, kde se cena určuje podle jejich kvality. Vilejše stačí jen krátce povařit ve vodě, vyjmout z ulity, dochutit pár kapkami citronu, olivovým olejem a čestvou petrželkou. Jedl jsem je jednou na Mallorce a od té doby se mi po nich stýská.
20. září 2018
Dernier Cri
Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva BBC o kompromisní dohodě britských a francouzských rybářů ohledně lovu mušlí jakubek, kterým Češi dali nesmyslné oficiální jméno hřebenatky (latinsky Pecten jacobaeus). Tyto velké mušle (jako své logo jejich tvar převzala firma Shell) se loví v Lamanšském průlivu a mají k nim tedy nejblíž právě Britové a Francouzi. Už před patnácti lety však vznikl spor, jehož příčinou byla pravidla zavedená Brity. Podle těchto pravidel mohli britští rybáři lovit jakubky v průběhu celého roku (včetně vod u francouzských břehů), kdežto francouzští rybáři směli jakubky lovit pouze od října do května. Konflikty začaly koncem srpna, kdy francouzští rybáři házeli na britské lodě kameny a dýmovnice. Několik plavidel bylo poškozeno. Po několikatýdenních neshodách doprovázených potyčkami tedy uzavřeli v pondělí zástupci Velké Británie a Francie konečně kompromisní dohodu.
Britové nyní přistoupili na to, že počínaje úterkem jejich lodě delší než 15 metrů opustí oblast zálivu Seiny na šest týdnů. Menší plavidla mohou v lovu jakubek pokračovat bez omezení. Francouzské menší lodě mohou nyní lovit poblíž svých břehů celý rok. Výměnou za to dostanou britští rybáři rozšířená práva na lov v jiných oblastech. Dohoda byla předběžně formulována už na začátku září, ale až nyní (v pondělí) byla oficiálně potvrzena.
19. září 2018
MŮJ TIP - Restaurant VAU
Tel.: + 49 30 2029730
Email: info@vau-berlin.de
www.vau-berlin.de
Otevřeno Po-Pá 12:00-14:30, 19:00-22:30
Z jídelního lístku:
Topinamburová polévka Veloute s kousky makrely (28 €)
Polévka z volské oháňky, morku a zeleniny (28 €)
Sýrový nákyp (19 €)
Salát z královského kraba a avokáda (36 €)
Mušle jakubky s vejci, sladkými bramborami a limetkou (36 €)
Prsa z kachny barberie s brokolicí a čínskou omáčkou (36 €)
Pečený platýz s kerblíkem a piemontskými oříšky (40 €)
Pečený mořský okoun s dušeným zelím Pak čoi (40 €)
Roštěnka z masa Wagyu, dušená zelenina (40 €)
Parfait z čokolády Valrhona (19 €)
Jablečný koláč Tarte Tatin (18 €)
Mandarinkové soufflé se zmrzlinou (18 €)
Karamelová colada s ananasem, banány a kokosovou moučkou (18 €)
Polévka z volské oháňky, morku a zeleniny (28 €)
Sýrový nákyp (19 €)
Salát z královského kraba a avokáda (36 €)
Mušle jakubky s vejci, sladkými bramborami a limetkou (36 €)
Prsa z kachny barberie s brokolicí a čínskou omáčkou (36 €)
Pečený platýz s kerblíkem a piemontskými oříšky (40 €)
Pečený mořský okoun s dušeným zelím Pak čoi (40 €)
Roštěnka z masa Wagyu, dušená zelenina (40 €)
Parfait z čokolády Valrhona (19 €)
Jablečný koláč Tarte Tatin (18 €)
Mandarinkové soufflé se zmrzlinou (18 €)
Karamelová colada s ananasem, banány a kokosovou moučkou (18 €)
Upozornění:
Jedna z nejlepších restaurací v Berlíně má od Michelina hvězdu. Majitel a šéfkuchař Kolja Kleeberg je kultovní postava, oblíbená i z televizních pořadů. Jeho zásadou je pracovat pouze s nejčerstvějšími surovinami. Na jaře k němu chodí labužníci na vyhlášené lahůdky z čerstvého chřestu.
17. září 2018
Referendum
aneb „Co máte raději?
Čemu dáváte přednost?“
Ten první se připravuje z husích stehen, hrachu a krup. Často se mu nepřesně říká „šoulet“. Ten druhý se připravuje z kuřecích stehen, smetany a hříbků. Zjednodušeně jim budeme říkat „husí šoulet“ a „zadělávané kuře“. Co vy osobně byste si dali raději, na co máte větší chuť?
Takže hlasujte: chcete husí šoulet nebo zadělávané kuře?
Hlasovat můžete až do pátku. Výsledek hlasování oznámíme ihned poté.
16. září 2018
Výsledek referenda
REFERENDUM
Opět rekord! Naše zatím poslední Referendum mělo překvapivě rekordní účast sledujících i rekordní počet hlasujících! Toto Referendum tedy porazilo dlouhodobého rekordmana, karbanátky! Tentokrát šlo o dvě omáčky, koprovou a křenovou. Souboj sledovalo 2859 lidí, hlasovalo kolem šedesáti! Některé názory: koprovka nemusí být s masem a knedlíkem, stačí s bramborem a vejcem natvrdo. Křenovou s uzeným masem (vepřovým jazykem) a knedlíkem si dávám v zimě. Jeden kamarád se o koprovce vyjádřil, že vypadá, jako kdyby do ní někdo nastříhal vousy. Máj raději koprovku z čerstvého kopru, naložený kopr je moc kyselý. Teď zrovna ovšem frčí houbová omáčka na smetaně, nejlepší je z klouzků! Nicméně výsledek je jasný.
Poměrně těsně zvítězila koprová omáčka nad křenovou!
V Referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 17.9.2018.
14. září 2018
Zápisník labužníka 14/9/2018
Zjistil jsem, že většina českých návštěvníků restaurací neví, co jsou to kapary. Když si na jídelním lístku přečtou, že součástí některého pokrmu jsou kapary, raději si to jídlo nedají. Bohužel. Protože kapary jsou úžasná pochoutka, jsou-li ovšem v té správné podobě a množství a v tom správném pokrmu.
Většina Čechů se domnívá, že kapary se u nás objevily až teprve po roce 1990 a nemají tedy v Čechách žádnou tradici. Omyl!
Kapary jsou nerozvinutá poupata květů keře zvaného Kapara trnitá (Capparis spinosa). Tato poupata jsou naložená v solném nálevu, ochuceném vinným octem. Konzumovat se však mohou i plody (bobule) zpracované stejným způsobem. Nejlepší kapary pocházejí z Provence nebo Sicílie („nonpareilles“ - nesrovnatelné). Nonpareilles mají maximálně 7mm, větší jsou surfines, cappucines, capotes, fines, největší jsou grossos (více než 13mm). Kapary mají příznivý vliv na imunitní systém, pomáhají hlavně proti kašli, protože uvolňují hleny. Pomáhají při močopudnosti a čištění organismu.
Už Magdalena Dobromila Rettigová ve své legendární knize z roku měla několik receptů, bez nichž se kapary (ona ovšem psala Kaprle nebo Kaprlata) neobešly.
Například Karbanátky a klobásy z kapra: Trhni kapra, hlavu uřízni, ostatní maso ořež pěkně od kůže a vyber z něho všecky kůstky, pak ho drobnince usekej, dej k němu několik stroužků česneku, trochu majoránky, drobně rozkrájené citronové kůry, trochu zelené petružele, trochu květu, čtyři míchaná vejce - a všecko ještě dobře usekej. Pak utři kousek másla, dej do něho tu sekaninku, přidej k tomu jednu ostrouhanou, ve vodě máčenou a dobře vymačkanou žemličku, dobře to všecko promíchej, a dělej z toho buď malé karbanátky nebo klobásky; do karbanátků dej místo kůstky kouštínky petruželových kořínků, namoč je v rozkloktaném vejci, obal je ve strouhané žemličce a nech je v rozpáleném másle hezky do zlatova usmažit. Mohou se dát na stůl buď tak suché, k nim na čtvrtky rozkrájený citron, nebo se pokladou na nějakou zeleninu, jako mrkev, kadeřník (Braunkohl), kyselé zelí atd. Nebo se dají na rendlík ty kousky kůže a zbytky od kapra, dá se k tomu cibule, petružel, dymián, kousek másla, celý zázvor, květ, pepř, nové koření, lžička vody, a nechá se to do hněda dusit; pak se na to naleje jeden díl vína, jeden díl vinního octa, jeden díl rybí nebo hrachové polívky, zapraží se to zahnědlou jíškou, a dá se do toho kus hezky do tmava upraženého cukru, načež se to procedí a dají se k tomu kaprle a citronová kůra. Nyní se karbanátky vloží do té omáčky a nechají se trochu povařit, potom se to dá na mísu, tato se kolem okrášlí citronovými koláčky a dá se to na stůl.
Nebo Zajíc z ryb: Trhni dvouliberního kapra a půldruhé libry těžkou štiku, hlavy odděl, kůži stáhni, kůstky vyber a maso drobnince usekej. Pak usekej kaprové mléčí, vraž k němu tři vejce a udělej z toho míchaná vejce, načež je usekej s jednou ostrouhanou, ve vodě namočenou, dobře vymačkanou žemličkou. Potom utři na míse šest lotů čerstvého másla, dej do něho tu sekanou rybu i tu žemličku s vejci, přidej k tomu s půl citronu drobně rozkrájenou kůru, tři loty drobně rozkrájených kaprlí a trochu tlučeného nového koření nebo hřebíčku, osol to a dobře to umíchej; nyní z toho utvoř zaječí zadek, místo kůstek u nohou dej ostrouhané malé petruželové kořínky, vymaž pekáček máslem, posyp ho drobně rozkrájenou cibulí, polož zajíce na něj, dej k němu na koláčky rozkrájený kořínek petružele a jednu mrkev, zajíce vyšpikuj na nudličky rozkrájenými mandlemi, pokrop ho rozpuštěným máslem, dej ho do trouby a nech ho zvolna péct. Hlavy, kůže a všecky odpadky od kapra i štiky dej s kouskem másla na kastrol, přidej k tomu cibuli, celer, mrkev, kořínek petružele, vše na koláčky rozkrájeno, a nech to do světlehněda dusit, přičemž pod to podlévej petruželové vody; když je to dost udušené, nalej do toho petruželové vody tolik, mnoho-li jest omáčky třeba, a nech to trochu povařit; pak to proceď a podlévej této polívky po lžíci pod zajíce, aby se vespod nepřipálil; potom nech v hrnéčku rozpustit jako vlaský ořech velký kousek nového másla, vmíchej do něho kávovou lžičku pěkné mouky a rozmíchej to hustou kyselou smetanou; nyní pod zajíčka podlej několik lžic dobrého vinního octa, a povrchu ho polévej po lžíci tou rozmíchanou smetanou a pokropuj ho rozpuštěným máslem, až jest hezky do červena upečen. Načež ho dej pozorně na mísu a podlej pod něj tu procezenou omáčku. Kdyby však byla omáčka příliš hustá, přilej do ní trochu té polívky; to každá zkušená kuchařka sama posoudí, a nezkušená se beztoho nebude takovými věcmi zabývati.
Nebo Cibulová omáčka s vínem: Usmaž půl drobně rozkrájené cibule, a když začne červenat, dej k ní kávovou lžičku mouky, dvě lžíce strouhaného domácího žitného chleba, a nech to do hněda usmažit, potom to dej do hrnku, v kterém se obyčejně omáčka vařívá, nalej na to jeden díl vína, dva díly hovězí polívky a lžíci dobrého vinného octa, nech to povařit, upraž kousek cukru do hněda, dej ho k tomu, a když se to opět povařilo, dej to do nádobky k tomu určené. Tato omáčka může se dáti buď k hovězímu masu, nebo jsou-li zbytky od rozličných pečeň, rozkrájej je na ouhledné řízky, dej je do kuthánku, nalej na ně tu omáčku, dej k tomu trochu drobně rozkrájené citronové kůry, trochu kaprlí, a je-li libo, také kousek sardelového másla — vždy je to dobré.
Nebo Omáčka kaprlová: Nech na rendlíčku zpěnit jednu malou cibulku, přidej k ní tři měchačky mouky a udělej červenou jíšku, pak na ni nalej hovězí polívky tolik, abys měla zahoustlou omáčku, přidej k ní trošinku octa, dva loty kaprlí a nech ji ještě trochu povařit.
Většina Čechů se domnívá, že kapary se u nás objevily až teprve po roce 1990 a nemají tedy v Čechách žádnou tradici. Omyl!
Kapary jsou nerozvinutá poupata květů keře zvaného Kapara trnitá (Capparis spinosa). Tato poupata jsou naložená v solném nálevu, ochuceném vinným octem. Konzumovat se však mohou i plody (bobule) zpracované stejným způsobem. Nejlepší kapary pocházejí z Provence nebo Sicílie („nonpareilles“ - nesrovnatelné). Nonpareilles mají maximálně 7mm, větší jsou surfines, cappucines, capotes, fines, největší jsou grossos (více než 13mm). Kapary mají příznivý vliv na imunitní systém, pomáhají hlavně proti kašli, protože uvolňují hleny. Pomáhají při močopudnosti a čištění organismu.
Už Magdalena Dobromila Rettigová ve své legendární knize z roku měla několik receptů, bez nichž se kapary (ona ovšem psala Kaprle nebo Kaprlata) neobešly.
Například Karbanátky a klobásy z kapra: Trhni kapra, hlavu uřízni, ostatní maso ořež pěkně od kůže a vyber z něho všecky kůstky, pak ho drobnince usekej, dej k němu několik stroužků česneku, trochu majoránky, drobně rozkrájené citronové kůry, trochu zelené petružele, trochu květu, čtyři míchaná vejce - a všecko ještě dobře usekej. Pak utři kousek másla, dej do něho tu sekaninku, přidej k tomu jednu ostrouhanou, ve vodě máčenou a dobře vymačkanou žemličku, dobře to všecko promíchej, a dělej z toho buď malé karbanátky nebo klobásky; do karbanátků dej místo kůstky kouštínky petruželových kořínků, namoč je v rozkloktaném vejci, obal je ve strouhané žemličce a nech je v rozpáleném másle hezky do zlatova usmažit. Mohou se dát na stůl buď tak suché, k nim na čtvrtky rozkrájený citron, nebo se pokladou na nějakou zeleninu, jako mrkev, kadeřník (Braunkohl), kyselé zelí atd. Nebo se dají na rendlík ty kousky kůže a zbytky od kapra, dá se k tomu cibule, petružel, dymián, kousek másla, celý zázvor, květ, pepř, nové koření, lžička vody, a nechá se to do hněda dusit; pak se na to naleje jeden díl vína, jeden díl vinního octa, jeden díl rybí nebo hrachové polívky, zapraží se to zahnědlou jíškou, a dá se do toho kus hezky do tmava upraženého cukru, načež se to procedí a dají se k tomu kaprle a citronová kůra. Nyní se karbanátky vloží do té omáčky a nechají se trochu povařit, potom se to dá na mísu, tato se kolem okrášlí citronovými koláčky a dá se to na stůl.
Nebo Zajíc z ryb: Trhni dvouliberního kapra a půldruhé libry těžkou štiku, hlavy odděl, kůži stáhni, kůstky vyber a maso drobnince usekej. Pak usekej kaprové mléčí, vraž k němu tři vejce a udělej z toho míchaná vejce, načež je usekej s jednou ostrouhanou, ve vodě namočenou, dobře vymačkanou žemličkou. Potom utři na míse šest lotů čerstvého másla, dej do něho tu sekanou rybu i tu žemličku s vejci, přidej k tomu s půl citronu drobně rozkrájenou kůru, tři loty drobně rozkrájených kaprlí a trochu tlučeného nového koření nebo hřebíčku, osol to a dobře to umíchej; nyní z toho utvoř zaječí zadek, místo kůstek u nohou dej ostrouhané malé petruželové kořínky, vymaž pekáček máslem, posyp ho drobně rozkrájenou cibulí, polož zajíce na něj, dej k němu na koláčky rozkrájený kořínek petružele a jednu mrkev, zajíce vyšpikuj na nudličky rozkrájenými mandlemi, pokrop ho rozpuštěným máslem, dej ho do trouby a nech ho zvolna péct. Hlavy, kůže a všecky odpadky od kapra i štiky dej s kouskem másla na kastrol, přidej k tomu cibuli, celer, mrkev, kořínek petružele, vše na koláčky rozkrájeno, a nech to do světlehněda dusit, přičemž pod to podlévej petruželové vody; když je to dost udušené, nalej do toho petruželové vody tolik, mnoho-li jest omáčky třeba, a nech to trochu povařit; pak to proceď a podlévej této polívky po lžíci pod zajíce, aby se vespod nepřipálil; potom nech v hrnéčku rozpustit jako vlaský ořech velký kousek nového másla, vmíchej do něho kávovou lžičku pěkné mouky a rozmíchej to hustou kyselou smetanou; nyní pod zajíčka podlej několik lžic dobrého vinního octa, a povrchu ho polévej po lžíci tou rozmíchanou smetanou a pokropuj ho rozpuštěným máslem, až jest hezky do červena upečen. Načež ho dej pozorně na mísu a podlej pod něj tu procezenou omáčku. Kdyby však byla omáčka příliš hustá, přilej do ní trochu té polívky; to každá zkušená kuchařka sama posoudí, a nezkušená se beztoho nebude takovými věcmi zabývati.
Nebo Cibulová omáčka s vínem: Usmaž půl drobně rozkrájené cibule, a když začne červenat, dej k ní kávovou lžičku mouky, dvě lžíce strouhaného domácího žitného chleba, a nech to do hněda usmažit, potom to dej do hrnku, v kterém se obyčejně omáčka vařívá, nalej na to jeden díl vína, dva díly hovězí polívky a lžíci dobrého vinného octa, nech to povařit, upraž kousek cukru do hněda, dej ho k tomu, a když se to opět povařilo, dej to do nádobky k tomu určené. Tato omáčka může se dáti buď k hovězímu masu, nebo jsou-li zbytky od rozličných pečeň, rozkrájej je na ouhledné řízky, dej je do kuthánku, nalej na ně tu omáčku, dej k tomu trochu drobně rozkrájené citronové kůry, trochu kaprlí, a je-li libo, také kousek sardelového másla — vždy je to dobré.
Nebo Omáčka kaprlová: Nech na rendlíčku zpěnit jednu malou cibulku, přidej k ní tři měchačky mouky a udělej červenou jíšku, pak na ni nalej hovězí polívky tolik, abys měla zahoustlou omáčku, přidej k ní trošinku octa, dva loty kaprlí a nech ji ještě trochu povařit.
13. září 2018
Dernier Cri
Žhavou novinkou tohoto týdne je smutná zpráva o úmrtí Martina Baťhy, jednoho z nejlepších českých barmanů současnosti. Bylo mu teprve 38 let a v poslední době se léčil, neboť onemocněl blíže nepojmenovanou vážnou chorobou. Talentovaný barman často vystupoval i na společenských akcích, kde předváděl své dokonalé flair show. Exhibiční barmani o něm často mluvili jako o průkopníku flairu u nás.
Flair barmanství je podávání alkoholických i nealkoholických nápojů s netradičními někdy až akrobatickými prvky a pohyby. Technicky řečeno, Flair je akt točení, házení do vzduchu, žonglování, balancování a chytání lahví, nápojů a ostatních barových pomůcek během procesu výroby koktejlů. Flair je umělecká forma barmanského stylu práce, je to souhra efektivnosti se stylem. Přesná definice neexistuje. Tento styl se provozuje neoficiálně už nejméně 150 let. Americký bájný barman Jerry Thomas v polovině 18. století míchal nápoj zvaný Blue Blazer, při jehož přípravě přeléval hořící whisky z jednoho hrnku z výšky do druhého tzv. „dlouhým nalitím“. Každý z barmanů, který někdy naléval ze dvou či více lahví v jedné ruce najednou, používal flair! Barmanství bez flairu je jak tancování bez rytmu, mnoho lidí to dělá a to pouze kvůli pohybu. V současné době se flair stává přirozenou částí stylu barmana.
Pracovní Flair (neboli Working Flair) je forma flairu, jejímž posláním je zrychlení práce barmana: jsou to jasné, rychlé pohyby při práci například s plnou lahví nezpomalující výrobu koktejlu. Je to práce vyjadřující se elegancí, usnadněním pohybu, zrychlením a zábavou.
Show neboli Exhibition Flair je forma flairu, která je prezentována především pro zábavu na různých společenských akcích, v médiích a v neposlední řadě barmanských soutěžích. Show Flair vyžaduje speciální přípravu a trénink. Je to soubor kombinací různých pohybů do speciálních choreografických sestav. Většinou není na tuto formu flairu v běžných koktejl barech čas a někdy ani prostor. Používají se lahve, které jsou naplněny pouze 2 – 6 cl alkoholu. Při této formě flairu se ocitají ve vzduchu 2,3,4 a někdy i více lahví nebo jiné barmanské pomůcky jako například šejkr (tin) ale dokonce i Fire show tedy „hořící lahve“.
Martin Baťha byl členem Czech Flair Teamu a České barmanské asociace. Byl také několikanásobným mistrem ČR ve flair bartendingu a držitelem bronzové medaile z mistrovství světa IBA na Kubě. Baťha měl svůj blog, lektoroval v Jan Becher Pernod Ricard barové akademii, provozoval cateringovou agenturu. V posledních letech často zastával funkci komisaře flairových soutěží. Naposledy letos v únoru na Havana Club Flair Cupu – avšak kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pracoval pouze na dálku prostřednictvím on-line videopřenosu.
Flair barmanství je podávání alkoholických i nealkoholických nápojů s netradičními někdy až akrobatickými prvky a pohyby. Technicky řečeno, Flair je akt točení, házení do vzduchu, žonglování, balancování a chytání lahví, nápojů a ostatních barových pomůcek během procesu výroby koktejlů. Flair je umělecká forma barmanského stylu práce, je to souhra efektivnosti se stylem. Přesná definice neexistuje. Tento styl se provozuje neoficiálně už nejméně 150 let. Americký bájný barman Jerry Thomas v polovině 18. století míchal nápoj zvaný Blue Blazer, při jehož přípravě přeléval hořící whisky z jednoho hrnku z výšky do druhého tzv. „dlouhým nalitím“. Každý z barmanů, který někdy naléval ze dvou či více lahví v jedné ruce najednou, používal flair! Barmanství bez flairu je jak tancování bez rytmu, mnoho lidí to dělá a to pouze kvůli pohybu. V současné době se flair stává přirozenou částí stylu barmana.
Pracovní Flair (neboli Working Flair) je forma flairu, jejímž posláním je zrychlení práce barmana: jsou to jasné, rychlé pohyby při práci například s plnou lahví nezpomalující výrobu koktejlu. Je to práce vyjadřující se elegancí, usnadněním pohybu, zrychlením a zábavou.
Show neboli Exhibition Flair je forma flairu, která je prezentována především pro zábavu na různých společenských akcích, v médiích a v neposlední řadě barmanských soutěžích. Show Flair vyžaduje speciální přípravu a trénink. Je to soubor kombinací různých pohybů do speciálních choreografických sestav. Většinou není na tuto formu flairu v běžných koktejl barech čas a někdy ani prostor. Používají se lahve, které jsou naplněny pouze 2 – 6 cl alkoholu. Při této formě flairu se ocitají ve vzduchu 2,3,4 a někdy i více lahví nebo jiné barmanské pomůcky jako například šejkr (tin) ale dokonce i Fire show tedy „hořící lahve“.
Martin Baťha byl členem Czech Flair Teamu a České barmanské asociace. Byl také několikanásobným mistrem ČR ve flair bartendingu a držitelem bronzové medaile z mistrovství světa IBA na Kubě. Baťha měl svůj blog, lektoroval v Jan Becher Pernod Ricard barové akademii, provozoval cateringovou agenturu. V posledních letech často zastával funkci komisaře flairových soutěží. Naposledy letos v únoru na Havana Club Flair Cupu – avšak kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pracoval pouze na dálku prostřednictvím on-line videopřenosu.
12. září 2018
MŮJ TIP - Restaurace u dubu
Mariánské nám. 91, Černovice
Tel.: + 420 731 747 638Email.: info@restauraceudubucernovice
https://www.facebook.com/RestauraceUDubuCernovice
Otevřeno každý den 11:00-22:00
Z jídelního lístku:
Špenátová polévka (35 Kč)
Květáková polévka (35 Kč)
Kuřecí vývar s nudlemi (35 Kč)
Uzený vývar se zeleninou a rýží (35 Kč)
Domácí cmunda po kaplicku se zelím a uzeným masem (110 Kč)
Kuřecí rizoto, sýr, kyselá okurka (98 Kč)
Kuřecí salát se zeleninou, pečivo (98 Kč)
Pikatní masová směs na kari, rýže (95 Kč)
Rybí filé obalované v bylinkové krustě, vařený brambor, okurkový salát (95 Kč)
Dřevorubecký bůček, variace domácích knedlíků, bílé zelí (110 Kč)
Francouzské brambory, červená řepa (110 Kč)
Grilovaná kotleta, smetanové brambory, česnekový dip (116 Kč)
Uzené maso, křenová omáčka, houskový knedlík (110 Kč)
Hovězí guláš, houskový knedlík, cibule (116 Kč)
Smažený květák, vařené brambory (110 Kč)
Švestkové knedlíky s tvarohem a máslem (98 Kč)
Kynuté knedlíky s jahodami a tvarohem (98 Kč)
Květáková polévka (35 Kč)
Kuřecí vývar s nudlemi (35 Kč)
Uzený vývar se zeleninou a rýží (35 Kč)
Domácí cmunda po kaplicku se zelím a uzeným masem (110 Kč)
Kuřecí rizoto, sýr, kyselá okurka (98 Kč)
Kuřecí salát se zeleninou, pečivo (98 Kč)
Pikatní masová směs na kari, rýže (95 Kč)
Rybí filé obalované v bylinkové krustě, vařený brambor, okurkový salát (95 Kč)
Dřevorubecký bůček, variace domácích knedlíků, bílé zelí (110 Kč)
Francouzské brambory, červená řepa (110 Kč)
Grilovaná kotleta, smetanové brambory, česnekový dip (116 Kč)
Uzené maso, křenová omáčka, houskový knedlík (110 Kč)
Hovězí guláš, houskový knedlík, cibule (116 Kč)
Smažený květák, vařené brambory (110 Kč)
Švestkové knedlíky s tvarohem a máslem (98 Kč)
Kynuté knedlíky s jahodami a tvarohem (98 Kč)
Upozornění:
Nová jednoduchá, avšak velmi čistá a útulná hospůdka na náměstí v Černovicích. Denní menu má tři chody, polévka (pokud je součástí menu) se neplatí. Vaří kuchařka Štěpánka, většinou jde o tradiční pokrmy zvané „hotovky“. Od půl třetí až do večera jsou potom nabízeny minutky. Občas se zde dokonce hraje rokenrol!
9. září 2018
Výsledek referenda
REFERENDUM
Dnes s převahou zvítězila svíčková nad rajskou!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 10. 9. 2018.
Máme za sebou další Referendum, tentokrát poněkud výjimečné. Bylo totiž jubilejní, v pořadí už dvěstěšedesáté páté. Vůbec první vyšlo 30. 8. 2013! Tentokrát jste se měli (stejně jako tehdy) rozhodnout, kterou z omáček máte raději: svíčkovou nebo rajskou. Některé názory: pojem „svíčková“ omáčka neexistuje, říkejme jí raději „smetanová“. Rajdu mám raději s pastou a masovými kuličkami. Rajskou mám raději s rýží. Alternativou je koprovka. Svíčkovou podle Martina Čížka s jeho miletínskými knedlíky. Nicméně výsledek je jasný. Zatímco před pěti lety vyhrála svíčková v poměru 10:5, dnes...
Dnes s převahou zvítězila svíčková nad rajskou!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 10. 9. 2018.
7. září 2018
Zápisník labužníka 7/9/2018
Velmi často se v receptech (ale i v přeložené beletrii) setkávám se slovem „brukev“ nebo „tuřín“. Ze souvislostí pak zjistím, že jde o vodnici kořenovou (Brassica rapa rapa) nebo vodnici májovou (Brassica rapa var. rapa). Ano, Brassica jako taková může být i brukev, avšak je to zároveň celý rod brukvovité zeleniny, tedy ne jedna jediná konkrétní rostlina, nýbrž asi třicet druhů! Mezi brukve patří například také kedluben (Brassica oleracea), brokolice (Brassica oleracea spp), květák (Brassica oleracea spp) a dokonce i kapusta listová, kapusta hlávková, hlávkové zelí, červené zelí, bílé zelí, růžičková kapusta a kadeřábek (všech devět rostlin rovněž Brassica oleracea spp!).
Tak proč jsem přesvědčen, že jde vždy o vodnici? Inu, protože kuchaři v zemích labužnických používají k vaření zásadně vodnici. V českých encyklopediích se někdy rafinovaně skrývá pod názvem Brukev řepák! Pěstuje se ve dvou verzích: listové (rapa esculenta) a kořenové (rapa rapa). Ve francouzských receptech ji najdete pod názvem Navet – a je to většinou ta kořenová, která vypadá jako bílá mrkev, kdežto májová se podobá ředkvičce, mívá spodní část bílou a horní načervenalou. Francouzi navetu milují a přidávají ji snad do všech svých kultovních jídel – například Pot-au-feu se bez ní neobejde. Tuřín (Brassica napobrassica) je větší, má hnědý povrch a ještě po válce ho lidé v chudších krajích často jedli. Na Ostravsku se mu říkalo Kvak. Dnes už se vařeným tuřínem krmí hospodářská zvířata.
Takže vodnice. Je to dosti nešikovný název, stejně se jmenuje také vodní dýmka! My však zůstaneme u vžitého názvu, i když bychom této lahůdce říkali raději naveta.
Legendární šéfkuchař Paul Bocuse (1926-2018) má ve své knize „sebraných receptů“ několik příkladů použití vodnice: například Navets à l´étuvée dits glacés (Vodnice glazírovaná na másle a cukru) nebo Purée de navets (vodnicová kaše). Glazírovaná vodnice se dělá nejčastěji na březích Loiry. Podává se jako příloha k pečenému masu. Oblíbený zeleninový pokrm Julienne de Saint-Maur (dušená zelenina) se také bez vodnice neobejde. Stejně tak Boeuf à la ficelle (hovězí na provázku) a vůbec téměř všechny pokrmy z hovězího masa, zvláště ty dušené či vařené. Avšak přítomnost vodnice se nevylučuje ani u pokrmů z masa vepřového, například tradiční Potée bourgignonne (Burgundský hrnec) ji přímo vyžaduje. Ve Flandrech vaří labužníci svoji verzi vlámské lahůdky Hochepot. Obsahuje maso hovězí, telecí, skopové i vepřové, dokonce i uzené. A klobásky. A hodně vodnice! V Languedocu se vaří Ouillade z fazolí, kapusty, brambor a kosti od šunky. A mezi použitou zeleninou nesmí chybět vodnice. Další slavný eintopf Poule au pot (Slepice v hrnci) si rovněž vodnici vyžaduje jako nezbytnost.
Nejprestižnější kulinářská encyklopedie Larousse Gastronomique tvrdí, že vodnice je přímo ideální pro výrobu pěny (Mousse), která se potom dá použít jako nádivka nebo příloha. Larousse se zmiňuje rovněž o pochoutce zvané Abattis de dinde aux navets (Krocaní drůbky na vodnici) a doporučuje dokonce použít vařenou vodnici k alsaskému tradičnímu jídlu Choucroute, což je většinou vařené zelí s vařenými bramborami a vařeným vepřovým masem s párky. Nahradíte-li zelí vodnicí, získáte unikátní dobrotu. V receptu legendárního šéfkuchaře Alaina Senderense (Navets farcis braisées au cidre) se doporučuje vodnici nejprve opéct a potom smažit a dusit na jablečném vínu Cidre. Vzniklá příloha voní tymiánem a podává se k opečeným klobáskám. A ještě jeden recept v této úctyhodné knize najdeme: jmenuje se Navets farcis à la duxelles, což znamená, že opečené vodnice se smíchají se smaženými houbami a mohou se použít jako nádivka. Zmínku jsem našel také o způsobu přípravy soufflé ze sušené solené tresky, v tomto případě se vodnice používá jako základ vývaru. Z maličkých vodnic se dá podle Larousse dělat vynikající salát, už zmiňovaná kaše (pyré) se doporučuje smíchat s kaší bramborovou.
Němci říkají vodnici Weisse Rübe, tedy „bílá řepa“, což je rovněž nepřesné. Angličané říkají vodnici Turnip (případně White Turnip). Italové jí říkají Navone bianco, Španělé Nabo.
Na českých tržištích nebo v prodejnách zeleniny bohužel na vodnici narazíte pouze málokdy, výjimečně. Několikrát jsem bohužel viděl vodnici na českých pultech přerostlou, tedy dřevnatou, takřka nepoužitelnou. Musí se totiž sklízet ještě docela mladá, vlastně malinkatá.
Vodnice má buď kulatý, nebo zploštělý kořen. Bílý kořen má vodnice Albína, Oasis F1 nebo Tokyo Cross F1, červeno-bílá je Primera F1, Purple top white globe. Fialovo-bílá je například Primera F. Všechny druhy rostou nejlépe v lehké hlinitopísčité půdě. Není to ale nutnou podmínkou, vyrovnají se s téměř jakoukoliv půdou, když budou mít slunce a konstatní zálivku. Lze je pěstovat i v nádobách na balkoně, dokonce i v truhlíku za oknem.Vodnice není náročná na živiny. V čerstvě vyhnojené půdě by se však kořen větvil. Mírné přihnojení tekutým organickým hnojivem během první poloviny vegetační doby vodnici prospěje.
Vodnici vyséváme zásadně v létě. Nejdříve koncem června. Vodnice vyseté dříve nevytvoří konzumní bulvu, ale rovnou vykvetou. V červenci sejeme vodnici pro přímý konzum, koncem srpna pak další várku, tentokráte pro skladování ve sklepě. Sejeme do řádků vzdálených přibližně 40 cm. S hustotou výsevu to nepřeháníme. Můžeme zvolit i postup setí do důlků, kdy každých 15 centimetrů uděláme důlek, do nějž vložíme 2 semínka. To druhé slouží jako pojistka pro případ, že by jedno nevzešlo. Vyséváme asi tak hluboko, jak velké je semínko. Jako prevence se doporučuje přikrýt záhon netkanou bílou textilií.
Tak to jsem už prošvihl. Ale příští léto si vodnici určitě zasadím.
6. září 2018
Dernier Cri
Žhavou novinkou tohoto týdne je zpráva, že restaurace McDonald’s ve francouzském městě Marseille má být nahrazena restaurací arabskou, která má nabízet pouze pokrmy připravené ve stylu Halal, což odpovídá muslimským zásadám. Zpráva vyvolala velký odpor u obyvatel čtvrti Saint-Bartelémy, kde McDonald´s až do dnešních dnů fungoval. Restaurace byla v této chudé čtvrti místem, kde se dalo jíst levně a proto se zde scházely přátelé a rodiny, zejména mladá generace. Nehledě na to, že v této restauraci mohli pracovat právě mladí lidé, kteří v období těžké nezaměstnanosti jinde slušné zaměstnání nenašli. Svou šanci pracovat zde často dostali i lidé, kteří nedávno vyšli z vězení. Právě mladí lidé teď bojují za zachování McDonalda a odmítají arabskou restauraci, která jim v mnoha směrech nevyhovuje.
Nejde však o politický ani o náboženský spor.
„Mladí lidé, kteří nemají stáže, často končí tady. Svou první práci najdou právě u McDonald’s,“ dodává Salim Grabsi, člen sdružení tamních obyvatel, který je sám Arab a měla by mu tedy arabská restaurace vyhovovat. McDonalda označuje za „centrum komunitního života“.
Slovo Halal znamená v překladu „povolený, přípustný“ - a je to termín označující veškeré předměty a činnosti každodenního života, jež jsou podle islámské tradice povoleny. Nejčastěji se tento pojem používá ve spojitosti s potravinami, které je muslimům povoleno konzumovat, vztahuje se však také na léčiva či kosmetiku. Židé používají v podobném smyslu termín „košer“. Mezi zvířata, která je povoleno konzumovat, patří (podobně jako u „košeru“) většina býložravců, ryby a ptáci (kromě dravců). Zakázány jsou pokrmy z vepřového masa, krve, zdechlin, hmyzu, obojživelníků, alkoholu. Zakázáno je rovněž jídlo, nad nímž nebylo vysloveno jméno Alláhovo. Tyto pokrmy jsou v Koránu označovány jako „harám“ - tedy škodlivé.
K této zprávě musíme dodat, že v Praze v současné době funguje asi 30 poboček McDonald´s, zatímco restaurací podléhajících stylu Halal je asi 25.
5. září 2018
MŮJ TIP - Musafir
Tel.: 099 568 7776
Email: Musafirkiev@gmail.com
www.musafir.com.ua
Otevřeno každý den 10:00-22:00
Z jídelního lístku:
Polévka Yufka Ash (74 UAH)
Lakša s fazolemi (59 UAH)
Ukrajinská čočková polévka (46 UAH)
Pašova polévka s masem (79 UAH)
Hustá nudlová polévka Lagman s masem (89 UAH)
Čeburky s masem (95 UAH)
Placky Yantiki s masem (99 UAH)
Hummus (27 UAH)
Uzbecký pilaf Plov (87 UAH)
Plněný lilek Imam bajildi s masem (112 UAH)
Mleté maso v zelném listu Sarma (69 UAH)
Mleté maso v paprikovém lusku Dolma (79 UAH)
Tatarák (79 UAH)
Housky plněné masem Samsa (75 UAH)
Burma s masem (75 UAH)
Kebab (129 UAH)
Kuřecí šašlik (82 UAH)
Pečená jehněčí žebírka (138 UAH)
Baklava se zmrzlinou (44 UAH)
Fultu s jablky a ořechy (48 UAH)
Rahat lokum osmanského sultána (29 UAH)
Lakša s fazolemi (59 UAH)
Ukrajinská čočková polévka (46 UAH)
Pašova polévka s masem (79 UAH)
Hustá nudlová polévka Lagman s masem (89 UAH)
Čeburky s masem (95 UAH)
Placky Yantiki s masem (99 UAH)
Hummus (27 UAH)
Uzbecký pilaf Plov (87 UAH)
Plněný lilek Imam bajildi s masem (112 UAH)
Mleté maso v zelném listu Sarma (69 UAH)
Mleté maso v paprikovém lusku Dolma (79 UAH)
Tatarák (79 UAH)
Housky plněné masem Samsa (75 UAH)
Burma s masem (75 UAH)
Kebab (129 UAH)
Kuřecí šašlik (82 UAH)
Pečená jehněčí žebírka (138 UAH)
Baklava se zmrzlinou (44 UAH)
Fultu s jablky a ořechy (48 UAH)
Rahat lokum osmanského sultána (29 UAH)
Upozornění:
Jedna z nejlepších restaurací hlavního města Ukrajiny se specializuje na krymsko-tatarskou kuchyni. Nechybí tam ovšem ani vliv turecký a vůbec balkánský. Platí se v ukrajinské měně: 1 hřivna (UAH) má ke koruně kurs zhruba 0,8 CZK, za sto hřiven tedy zaplatíte asi 80 Kč. Ceny jsou v Musafiru považovány za poměrně nízké.
2. září 2018
Výsledek referenda
REFERENDUM
V minulém Referendu jsme se vás zeptali, kterou úpravu vařeného vepřového jazyka máte raději: na divoko (s česnekem, zapečeno v troubě) nebo staročeskou s kaparovou omáčkou. Některé názory: výborný je jazyk s vejmrdou. Nebo jazyk po pekingsku. Kaparová omáčka by měla být pikantně nakyslá. Kapary jsou v tomto případě lepší jen solené než naložené v láku. Odpovědí nebylo mnoho, přesto však mělo Referendum dostatečný počet hlasů a výsledek je jasný:
V minulém Referendu jsme se vás zeptali, kterou úpravu vařeného vepřového jazyka máte raději: na divoko (s česnekem, zapečeno v troubě) nebo staročeskou s kaparovou omáčkou. Některé názory: výborný je jazyk s vejmrdou. Nebo jazyk po pekingsku. Kaparová omáčka by měla být pikantně nakyslá. Kapary jsou v tomto případě lepší jen solené než naložené v láku. Odpovědí nebylo mnoho, přesto však mělo Referendum dostatečný počet hlasů a výsledek je jasný:
Mezi úpravami vepřového jazyka zvítězila úprava s kaparovou omáčkou nad úpravou na divoko!
V referendech budeme pokračovat, další otázku můžete čekat jako vždy v pondělí, tedy 3. 9. 2018.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)